Deon Meyer: Afrikánština je stále velmi živá
0 Redakce 24.3.2015Jeden z nejlepších autorů krimi na světě, jak nazývají Jihoafričana Deona Meyera britská média, dostal literární svět na kolena. Respektive hlavní hrdina jeho thrillerů – detektiv Benny Griessel. První jeho případ Ďáblova hora (Devil’s Peak) vyšel minulý čtvrtek v češtině.
Deon Meyer, píšící v rodné afrikánštině, je ověnčen mnoha prestižními literárními oceněními. Jeho knihy byly přeloženy do více než dvaceti osmi jazyků a vyšly po celém světě.
Meyerovy tři na sebe volně navazující příběhy svérázného detektiva Bennyho Griessela (Ďáblova hora, Třináct hodin a Sedm dní) z atraktivního prostředí Jihoafrické republiky se dočkají i filmového zpracování. Hollywoodští tvůrci do hlavní role obsadili známého britského herce Seana Beana.
Je o vás známo, že inspiraci čerpáte v terénu. Trávíte mnoho času s policisty, forenzními psychology, ale také v problémových oblastech. Předpokládám tedy, že budete znát i uprchlého českého podnikatele Radovana Krejčíře, který žije v Jihoafrické republice. Co si o něm myslíte
Samozřejmě znám pana Krejčíře. Přišel do Jihoafrické republiky ve chvíli, kdy byla má země slabá a bezbranná vůči jeho kriminálním aktivitám. Jak se říká, byl ve správnou chvíli na správném místě – ve smyslu organizovaného zločinu, ve chvíli, kdy naše policejní složky procházely velkou proměnou a restrukturalizací.
U nás v Čechách je poměrně rozšířený latentní rasismus, kdy i vzdělaní lidé říkají, že nejsou rasisté, ale následuje velice rasistická poznámka. Jak je to v Jihoafrické republice pětadvacet let po pádu apartheidu?
Musíte si uvědomit, že Ďáblovu horu jsem psal před deseti lety a že odráží stav společnosti v letech 2003 až 2004. Bylo to jen deset let po pádu apartheidu a země procházela obdobím obrovských změn a přechodů. Za poslední dekádu se toho však mnoho změnilo. Rasová polarizace podstatně poklesla.
Jak moc jsou Jihoafričané na toto téma citliví?
Musíme se vrátit do roku 2004, kdy toto téma bylo vnímáno mnohem citlivěji než nyní. Jihoafrická republika dnešních dnů je zemí, kde se už nerozdělujeme podle rasy, ale spíše ekonomicky. Také politika se dramaticky změnila.
A je to v současné době vůbec téma?
Ani ne, řekl bych.
Ďáblova hora je ve druhém plánu mimo jiné i výpovědí o střetávání různých kmenů a kultur a jejich vzájemné nevraživosti či naopak o sympatiích. Do jaké míry je tohle u vás každodenností?
Musím zopakovat důležitý fakt. Kniha je stará deset let. Tehdy – vůbec poprvé – začaly rozdílné rasy spolupracovat v policejních složkách. Bylo to naprosto nové, obrovská změna pro všechny. A samozřejmě to nějakou chvíli trvalo, než si lidé zvykli. Dnes je to velmi jiné. Lidé rozdílných etnik spolu žijí, pracují a vše probíhá ve větším souladu.
Benny Griessel se v Ďáblově hoře objevuje poprvé jako vyšetřovatel. Přestože je alkoholik, je sympatický. Jak jeho postava vznikla a jak jste uvažoval o tom, že ho nakonec angažujete jako hlavního hrdinu i v dalších knihách?
Bennyho jsem stvořil ve svém prvním románu přeloženém do angličtiny – Dead Before Dying. Od začátku jsem věděl, že s ním budu chtít pracovat jako s hlavním hrdinou, ale nikdy jsem si nemyslel, že se k sobě budeme vracet. O jeho postavě se mi velmi dobře píše. Už nyní plánuji další román s Griesselem v hlavní roli.
Nakonec hraje Griessel hlavní roli ve čtyřech pokračováních… Můžete prozradit, jak se bude vyvíjet jeho alkoholismus?
Benny pije už od první knihy, s tím už nic nenadělám… Jediným řešením pro mě bylo naplno odkrýt jeho nemoc tak, abych ho odhalil jako člověka a jako zajímavou osobnost, jak nejlépe to bude možné.
A v čem tkví jeho síla a přitažlivost coby hlavního hrdiny?
Myslím, že Bennyho síla a přitažlivost, jak říkáte, tkví v jeho znalostech detektiva a také v jeho schopnosti po pádu znovu vstát a jít dál. Svou roli hraje samozřejmě i fakt, že ví, že jeho pití je jen a jen jeho vlastní chyba.
Píšete v afrikánštině, následně jsou vaše knihy překládány do angličtiny a z ní pak do dalších jazyků. Do jaké míry je afrikánština dnes rozšířená a nakolik ji vytlačuje angličtina?
Afrikánština je stále velmi živá. V Jihoafrické republice patří mezi devět oficiálních jazyků, je druhým nejpoužívanějším jazykem, hned po zulu. Nicméně angličtina se u nás stane velmi brzy předním jazykem.
Proč je pro vás tak důležité psát v afrikánštině?
Samotné psaní je náročné. A psaní v další řeči, kterou je pro mne angličtina, by bylo ještě náročnější. Není to tedy otázka důležitosti, ale nutnosti, prosté nezbytnosti.
(Foto: Johan Wilke)