Barbora Poláková: Nikam nic násilím nerveme
0 jsk 18.4.2018Už před vydáním druhého řadového alba ZE-MĚ si zpěvačka Barbora Poláková odnesla cenu Anděl 2017 za klip k prvním singlu Po válce a v triumfálním tažení pokračuje i po jeho vydání. Novinka obsadila první příčku hitparády nejprodávanějších alb IFPI a skvěle si vede například i na iTunes nebo v digitálním obchodě Supraphonline.cz.
Než vyšlo nové album, bylo ověnčeno cenou Anděl, kterou jsi společně s režiséry Jakubem Machalou a Janem Bártekem získala za klip k singlu Po válce. Jaký to byl pocit?
Já si to moc přála, takže jsem byla šťastná. Těsně před tím jsem si uvědomila, že jsem si v hlavě nepřipravila lidi, kterým chci poděkovat a zapomněla jsem na mojí paní učitelku na zpěv Pavlu Fendrichovou, se kterou už rok velmi intenzivně zkoumáme moje další možnosti. A pak Tomovi Belkovi, který je spoluautor textu písně Po válce a byl vlastně na úplném začátku. Bez něj by neexistovala. Je to vždy úplně magické, kolik věcí se musí stát, aby píseň byla zrovna taková, jaká je.
Novinka ZE.MĚ zatím sbírá samé pozitivní ohlasy. Jak ji ale vnímáš ty?
Jako soustředěnější, ucelenější a zacentrovanější. I proto, že oproti debutu vznikala v mnohem kratším časovém období a je tím pádem kompaktnější.
Osciluje mezi sofistikovaným popem a tepajícím groovy funky. Co je ti blíž a jak probíhal samotný tvůrčí proces s Honzou P. Muchowem a kapelníkem Davidem Hlaváčem?
Je to takový přirozený růst jednotlivých skladeb. Nic nikam násilím nerveme. Nejdřív byl vždycky text. A ten si sám musel říct, kudy chce jít. V tom si, myslím, všichni tři rozumíme. Honza dostal od Davida už docela propracovaný dema. Ale jeho zásahy to přesto zase posunuly dál a jinam, než by nás dva s Davidem napadlo. Obecně se dá říct, že do toho docela mluvím. Ale už nejsem tak paličatá jako dřív. Nechám si víc poradit.
Cítila jsi po úspěchu debutu větší očekávání a odpovědnost za výsledek, nebo se snažíš nenechat se tím svazovat a především si to užít?
Pocity větší odpovědnosti byly spíš na začátku. Ale při samotném skládání jsme se od toho už myslím oprostili. Ta tvorba samotná nás pohltila a texty si opravdu samy říkaly, kudy chtějí jít. A kdybychom bývali neměli nápady, nic by nebylo. Jedna písnička a pár textů skončilo v šuplíku. Neprošly sítem. Snad to bylo dobrý síto.
Jak bys pojmenovala ten hlavní impuls, který tě vede k tomu tvořit písně a alba?
První je asi pocit, že baví někoho poslouchat to, co si myslím. Toho si na tom vážím. Je to ale také pocit z hudby jako takové. Na začátku soustředění s Davidem Hlaváčem jsme nikdy nic neměli a končili jsme po týdnu se čtyřmi písněmi, které se vytvořily samy. Tam na tom místě. Ze vzduchu a všeho okolo. A teď si budou žít vlastním životem. A sledovat to, co mají, a dotýkat se toho, koho mají… Je to fakt krása! No a další věc jsou koncerty. Jde z nich tolik nabíjející energie. Jsem z toho vždycky tak šťastná a myslím, že i kluci z kapely i lidi, co přijdou. Že si ty večery prostě užíváme. Tak proč nepokračovat?
Jak už několikrát zaznělo ZE.MĚ, vznikala v užší spolupráci s kapelníkem Davidem Hlaváčem, který je podepsán i coby spoluautor pod většinou textů. To je poměrně zásadní rozdíl oproti debutu…
Pracovat ve dvou je větší zábava a je to i kreativnější práce. Tím, jak jsme si povídali, se prohlubovala i témata, o kterých jsem chtěla psát. A dovedlo nás to zas někam jinam, než kdybych si to šudlila někde sama. Taky díky tomu, že jsem soustředění měla s Davidem, naši i Pavel hlídali a s Davidem jsme tím pádem získali takový hájený čas. Kdybych byla sama, nikdo by mě nenechal v klidu, možná ani já sama bych se nedonutila. Ve dvou se líp uchopí myšlenky.
Kde se berou témata, která zmiňuješ?
Během roku jsem si dělala poznámky toho, co ve mně nějakým způsobem rezonuje. A když to rezonovalo hodně, napsat pak text na soustředění trvalo třeba hodinu nebo dvě. Když to rezonovalo míň nebo mi to přišlo jen jako dobrý téma, dlouho jsem o tom s Davidem mluvili a pak se dali oba do psaní. Potom jsme si to přečetli a vzájemně se bavili tím, co vzniklo. A dali to buď dohromady nebo se rozhodli jen pro jednu z těch cest a dotáhli to spolu do konce.
Jaké jsou tvé pocity z přijetí nových písní fanoušky během probíhajícího turné?
Nové věci tvoří zhruba polovinu našeho koncertního repertoáru, a já úplně zapomínám, že jsou nové. Myslím, že se jim to docela líbí.
(foto: Petr Kurečka)