Barbora Poláková: Můj režijní plán je být matka
0 jsk 1.12.2015Barbora Poláková je herečka, jež je známá z filmů i seriálů. Před pár dny vydala své debutové písničkivé album, které se jmenuje stejně jako ona. Její autorský počin uvedly písnička a klip Nafrněná, které mají na YouTube již více než 6 milionů zhlédnutí.
Na koho skladba Nafrněná míří?
Na nikoho konkrétně. Je spíš o situacích, které všichni známe. Něco vyzní jinak, než jak jste to myslel, a je vám to pak líto. Nebo se k vám dostane něco, co o vás za vašimi zády někdo říká, a vy nevíte, odkud se to vzalo a proč. Ta píseň je vlastně jen komentování toho, čeho jsem si všimla, že dělá většina z nás. A o tom, že by každý měl dát víc na svůj úsudek a ne na to, co se o kom říká. Tak nějak se víc starat o sebe než o druhý.
Do videoklipu jste si zřejmě vybrala partnerky vašemu srdci blízké, je to tak?
Ano, jsou to kamarádky. Volala jsem těm, u kterých jsem doufala, že mi to v případě neúspěchu neomlátí o hlavu. Byla jsem z toho samozřejmě nervózní. Nechcete nikomu uškodit a nechcete ztratit důvěru. Když už někoho zlanaříte do projektu, musíte si být jistý. Já si jistá nebyla, ale věřila jsem, že když se zvládne ukočírovat přesně ta míra herectví, kterou to potřebovalo, bude to dobré. To bylo asi nejtěžší. Nesmělo to být moc takříkajíc přehrané, ale zároveň ani málo, aby to nepůsobilo realisticky ale jako nadsázka. Jinými slovy, dalo se to podělat. Ale holky jsou skvělé herečky a Tereza Kopáčová a Pavel Berkovič jsou velcí profíci, takže se to nestalo. Holky se navíc znaly většinou i mezi sebou. Některé se dlouho neviděly, takže to byl takový celodenní povídací kroužek.
U klipu jste se podílela i na režii. Co vaše další režijní plány?
Naposledy jsem režírovala spot pro organizaci Rekonstrukce státu, kterou dlouhodobě podporuji. U klipu Nafrněná jsem uvedená jako spolurežisérka z podnětu režisérky Terezy Kopáčové. Cítila, že jsme to dělaly společně a byla hodná, tak mě tam nechala napsat. Ale jinak žádné režijní plány, ani u divadla ani u filmu, nemám. Teď mám v režii jiný plán – být máma. Ten je nejdůležitější.
Jaká je vaše deska ve srovnání s písničkou Nafrněná?
Je melancholičtější. Nafrněná je svižná a má velký odstup a nadhled. Ostatní písničky mají, doufám, také nadhled, ale jsou na poslech těžší. Ale to musí každý posoudit sám.
Kdo písničky na vašem albu složil?
Texty jsou mé. Jeden jsme psali s Tomášem Belkem a jeden s Davidem Hlaváčem. Ten se mnou dělal u většiny písniček i muziku. Některé jsme skládali napůl, některé David sám. Produkoval to celé Honza Muchow, který někdy zasáhl víc, než jen jako producent. Takže i on je částečným autorem muziky.
Album má zajímavý obal. Jak vznikl?
Jak víme, fyzické hudební nosiče se dnes prodávají míň než dřív. Proto jsme chtěli desku ozvláštnit. Uvnitř alba je osm jemňoučkých listů papíru popsaných mými texty. Z těch si můžete na klasickou objímku se žárovkou složit stínítko lampy. Autorem téhle věci je designér, odborník na papírové lampy Petr Bakoš – a moc se mu to povedlo. Papír se v lampičce prosvítí a vystoupí tam ty texty. Je to odměna pro ty, kdo si desku koupí. Doufám, že to bude lidi bavit, já to teda budu rozdávat pod strom stoprocentně.