Krátký pokus o definici kýče
0 Rémy Martin 31.10.2013Při veškerých pokusech o definici kýče lidstvu většinou došly argumenty. Nicméně existují poměrně povedené charakteristiky. Zábavné na tom ovšem je, že při snaze o popis kýče se vynoří další otázka a sice, co je to vlastně umění, když se nedaří vyčerpávajícím způsobem popsat ani kýč.
Jedna charakteristika mě nedávno celkem zaujala. Mladý sociolog Jan Stern nastínil možnost jakési desetistupňové charakteristiky. Na pozici číslo jedna umístil kýč a na pozici desátou umění. Kýč je v jeho případě charakterizován zhruba jako dokonalost a vyladěnost do takové míry, že již nezbývá místo pro fantazii. Jednoznačnost a eliminace rozporů a otázek. Forma, která je prázdná – jinými slovy, forma nesloužící jako médium, ale jako účel. Je tedy bez obsahu. Dále – forma, která nesouvisí s obsahem – druh nepravdy, nebo dokonce lži. Vysoký obsah klišé – zaběhnutých postupů. A znovu zdůrazňuji – jednoznačnost, chybějící pochybnost.
Čím více se přibližujeme na této stupnici směrem k umění, tím více se objevuje rozpornost, nepopsatelnost, nereplikovatelnost. Dalo by se tedy říct, že jednu z mnoha definic můžeme vyjádřit takto: Kýč a řemeslo k němu vedoucí lze ovládnout již na škole. Umění se naučit nelze a nelze se díky tomu k němu dobrat pouhým opakováním. Ještě přesněji – soubor všech složitých pravidel a souvislostí může mít dva druhy pochopení. Jedno, které zní – takto se to dělá, charakterizuje spíše kýč. Druhé vysvětlení téhož zní – takto to funguje. Tento směr má nakročeno k umění o hodně více.
Další články, recenze a doporučení Rémy Martina naleznete na blogu Remy-Martin.cz nebo na stránce facebook.com/RemyMartinCZ.
Každou sudou středu v 19:00, lichý pátek v 10:00 a sudou sobotu ve 12:00 poslouchejte Vybrané tóny Rémy Martina na rádiu Classic.