Pavel Šporcl – My Violin Legends
0 Rémy Martin 10.12.2013Houslista Pavel Šporcl vydal u společnosti Supraphon nové album s názvem My Violin Legends. Věnoval jej svému učiteli Václavu Snítilovi, který mu otevřel cestu do světa houslí a předal mu odkaz českých houslových legend. A jak název inzeruje, repertoárové složení je poskládáno z malých skladeb českých legendárních houslistů – od Františka Ondříčka, přes Kubelíka a Kociana až po fenomenálního Vášu Příhodu. Šporcl navíc předvedl malý vtip – zařadil sám sebe mezi české houslové legendy. Je totiž autorem poslední skladby.
Tento malý vtípek svým způsobem brzo ztratí na pikantnosti a stane se realitou. Šporcl je totiž opravdu nejvýraznější český houslista, který se u nás za posledních 30 let objevil. Sleduji jeho dráhu již od dob dětských soutěží, ve kterých jednoznačně dominoval. A již tehdy byl výjimečný mimo jiné tím, že měl svůj nezaměnitelný styl. A to mu vydrželo dodnes.
Bohužel, naprostá většina světových houslistů je dnes od sebe nerozpoznatelná. Doba, kdy si člověk poslechl kupříkladu Heifetze, Oistracha nebo Szerynka a po prvním tónu mu bylo jasné, koho poslouchá, zmizela. Jako kdyby sólista byl sólistou jen proto, že hraje sólově. Dřívější časy byly jiné – sólista byl především umělcem s vlastním vypracovaným stylem a právě proto se stal sólistou.
Tento trend již zanikl z mnoha důvodů – např. masivní nástup technologií a možnost porovnávání se s ostatními. Také soutěžní systém má na neblahém výsledku podíl tím, že chcete-li něco porovnávat, musíte mít podobné parametry, aby bylo co srovnávat. Také nová sovětská škola od padesátých let výrazně přispěla k jisté standardizaci.
Další takový element, který způsobil, že interpreti jsou si daleko podobnější než dříve, je tlak na co největší dokonalost. Což je v pořádku, ale termín dokonalost se dá vykládat mnoha a mnoha způsoby. Dnešní převládající pohled si dokonalost vysvětluje jako bezchybnost – a snaha o bezchybnost predikuje používání podobných a ověřených postupů k ní vedoucích.
Vezměte si ale takové The Beatles – v některých okamžicích je jejich hudba geniální a přesto by dnes většina toho ve studiu neprošla z důvodu nedokonalosti. To jen malý příklad, že tento pojem má i svá různá vysvětlení a svůj dějinný vývoj.
Šporclovi se daří i s právě popsanými nároky dnešní doby zůstat originálním a nezaměnitelným. To si na něm cením nejvíce. Toto Supraphonské CD je také zajímavé tím, jakou práci odvedli zvukaři. Ono totiž nahrávání kombinace klavíru a houslí je technicky velice komplikované a vyžaduje mnoho kompromisů. Když tak píšu o klavíru, málem jsem zapomněl dodat, že Šporcla doprovází jeho dvorní klavírista Petr Jiříkovský. Hrají spolu mnoho let a je to znát. Jejich souhra působí dojmem snadnosti a přirozenosti.
Další články, recenze a doporučení Rémy Martina naleznete na blogu Remy-Martin.cz nebo na stránce facebook.com/RemyMartinCZ.
Každou sudou středu v 19:00, lichý pátek v 10:00 a sudou sobotu ve 12:00 poslouchejte Vybrané tóny Rémy Martina na rádiu Classic.