Ohlédnutí za televizním Antonínem Dvořákem
0 Rémy Martin 9.1.2015Tentokrát mi dovolte krátce se zastavit u TV filmu Jaroslava Brabce „Americké dopisy“, pojednávajícím o vnitřním životě jednoho z našich nejslavnějších skladatelů, Antonínu Dvořákovi. V premiéře jej Česká televize odvysílala v neděli 4. ledna.
Dovolím si tvrdit, že – a to nejen v našich podmínkách – se jedná o velký a přitom zdařilý počin. Samozřejmě i zde najdeme z pohledu tvůrců nezbytnou dávku filmové fikce, která se výrazně odchyluje od reality. Například ony dopisy, které Dvořákovi za oceán poslala jeho údajná milenka Josefína Kounicová a jež celý příběh rámují, ve skutečnosti nebyly intimní. Jednalo se spíše o praktické informace o rodině, zprávy z domova či o zdravotním stavu.
Na druhou stranu mistr sám je zde vyobrazen přesně v intencích, které nám o něm zanechali pamětníci. To jest jako velké dítě s bezprostředním a mnohdy nevyzpytatelným chováním, doprovázeným velkými a ryzími výbuchy, tu radosti, tu smutku. Co ovšem z mistrova osobního života nesedí, je skutečnost, že oproti jiným našim hudebním velikánům, byl Dvořák své ženě věrný a vnitřní krize neřešil mimomanželskými vztahy, nýbrž je překonával silnějším přimknutím k rodině a také pomocí obdivuhodné vůle, podporované vírou v Boha.
Celkově je ale příběh snímku vystavěn dramaticky dobře. V žádném případě se nejedná o lacinou či za každou cenu dosahovanou senzacechtivost. Stále před námi stojí velice živý a uvěřitelný velký skladatel Antonín Dvořák se svými pnutími a rozhodnutími, před které nás život, ať chceme, nebo nechceme, staví bez rozdílu všechny.
Svým vizuálním zpracováním je snímek až okouzlující, to vše podtrhuje režisérův skvělý výběr herců, kteří téměř dokonale vystihli charakter i charisma jednotlivých postav. Josefína v podání Soni Norisové jako výrazně krásná a na první pohled okouzlující žena, oproti ní Dvořákova žena Anna v podání Petry Špalkové jako žena realistka, milující a oddaná, méně přitažlivá a bojující, a především pak Hynek Čermák, který Antonína Dvořáka ztvárnil velice přesvědčivě. Punc opravdovosti mu dodal svým až „nakažlivým“ naturalismem, který umně vkládá do všech svých rolí. Vhodně zvolen byl i hudební doprovod, když ukázky z Dvořákových skladeb byly velmi citlivě doplněny hudbou Jana Jiráska. To vše, ač spíše v pozadí, dodalo filmu patřičnou atmosféru.
Milí fanoušci, napište mi prosím na můj blog či FB profil, jak na vás tento snímek zapůsobil či zda byste si přáli v takovémto cyklu pokračovat.
Další články, recenze a doporučení Rémy Martina naleznete na blogu Remy-Martin.cz nebo na stránce facebook.com/RemyMartinCZ.
Každou sudou středu v 18:00 si vychutnejte pořad Vybrané tóny Rémy Martina na Rádiu Classic Praha.