Není hudba jako hudba II.
0 Rémy Martin 10.6.2013V jednom z předešlých článků (Není hudba jako hudba) jsem uváděl určitý rozdíl, který klade rozličné požadavky na vnímání klasické hudby a hudby žánrů „neklasických“. Dnes bych se pokusil zjednodušeně dotknout rozdílů záznamu a následného poslechu hudby z nahrávky. Poslouchal jsem vynikající CD skupiny J.A.R., které mě k otevření této otázky přivedlo.
U „neklasiky“ mívá každý hudební nástroj ve studiu svůj vlastní mikrofon umístěn v pro sebe ideální vzdálenosti, většinou však poměrně blízko. Zvuk je tedy velice konkrétní a plný informací. Dalo by se říct, že takové natáčení nemá za úkol realisticky zachytit hudební produkci, ale spíše vytvořit zvukový obraz specifický a ideální pouze pro danou nahrávku.
U klasické hudby je snaha natáčet co nejvíce akusticky – snímat zvuk tak, aby nám co nejvíce připomínal „realitu“, jak ji známe z návštěvy koncertů. Zvuk nástrojů by měl být více spojený a nikdy se nestává, že by jedna zvuková stopa obsahovala pouze jeden nástroj. Pokud tedy máme ve studiu dojem, že málo slyšíme hoboj, je potřeba přenastavit mikrofon, nikoliv jen přidat jeho hlasitost. Také se nepoužívá kompresor – jisté dorovnání slabých částí k silnějším. A tak se stává, že zdaleka tolik neslyšíme detaily jako například na zmíněném albu J.A.R.
S jistou nadsázkou se dá říct, že nahrávka klasiky se blíží dokumentu a neklasické žánry přicházejí s realitou ideální pro poslech z hudebního média. Musím tedy připomenout, že klasiku můžeme zaslechnout v plné kráse pouze naživo. V tom je sice její nevýhoda, ale zároveň i její exkluzivita.
Další články, recenze a doporučení Rémy Martina naleznete na blogu Remy-Martin.cz nebo na stránce facebook.com/RemyMartinCZ.
Každou sudou středu v 19:00, lichý pátek v 10:00 a sudou sobotu ve 12:00 poslouchejte Vybrané tóny Rémy Martina na rádiu Classic.