Lauluväljak – tak trochu jiný stadion
0 Rémy Martin 19.6.2014Představte si zemi, jejíž obyvatelstvo nečítá ani půl druhého milionu, zato se však může pochlubit téměř sedmi sty sborovými tělesy. A představte si, že tento malý národ má svůj venkovní stadion, který neslouží k poměřování sil sportovních týmů, nýbrž ke kolektivnímu sborovému zpěvu. Možná hádáte správně, mám na mysli Estonsko – nejsevernější z pobaltských států, v jehož hlavním městě Tallinnu lze spatřit Lauluväljak, doslova „zpívající náměstí“.
Když stojíte na vyvýšeném konci svahu pěveckého stadionu, naskytne se vám jedinečný pohled na Baltské moře, před kterým ční hrozivě pootevřená tlama nestvůrného leviatana. Jedná se o originální přístřešek pro účinkující, jehož design je nesporně inspirovaný podmořským životem. Vedle něj se tyčí maják – symbol naděje; a na opačném konci mírně stoupající travnaté plochy trůní socha legendárního sbormistra Gustava Ernesakse v nadživotní velikosti, kterak zadumaně shlíží na svůj zpívající národ.
Lauluväljak není pro Estonce pouze kultovním místem určeným k pořádání masového zpěvu (při jednom shromáždění na něm zpívalo až 70 000 Estonců), ale má i význam historický. Na přelomu 80. a 90. let došlo k tzv. zpívající revoluci, při které nepočetný národ společným zpěvem a bez použití násilných prostředků vyjádřil svůj nesouhlas s ruskou okupací a vymanil se z ní. Je to zajímavý projev svobody a národní identity, nemyslíte? Zrovna tak je inspirativní, že na světě existuje země, která preferuje investice do kultury v širokém slova smyslu a při tom se dokáže vyhnout alkoholové prohibici.
Další články, recenze a doporučení Rémy Martina naleznete na blogu Remy-Martin.cz nebo na stránce facebook.com/RemyMartinCZ.
Každou sudou středu v 19:00 si vychutnejte pořad Vybrané tóny Rémy Martina na rádiu Classic.