Zrní: Atmosféra Kladna, náklonnost Radůzy a velké plány
0 Redakce 19.12.2011Hrdina počítačový hry jde do světa – tak se jmenuje letošní album kladenské akusticko-alternativní skupiny Zrní. Na hudební scéně je deset let, ve své diskografii má dvě desky a je přesvědčena, že to nejlepší na ni teprve čeká.
„Něco málo jsme už dokázali,“ říká zpěvák a kytarista Jan Unger. „Myslím, že jsme našli hudební řeč a jsme jí poměrně charakterističtí. To mě docela uspokojuje, nicméně bychom se ještě chtěli mnohem víc zviditelnit. Proto jsme začali spolupracovat s manažerem Tomášem Paletou a hodně si od toho slibujeme.“
Na námitku, že to kapele, která je doma na alternativní scéně a poctivě se k tomu hlásí, půjde asi pomalu, Unger namítá, že by neradi byli zařazeni ve škatulce „hudební intelektuálové“, kteří si své diváky vybírají a pro zbylé jsou natolik nečitelní, že vzájemná přitažlivost zmizí s prvním střetem.
„Začínali jsme jako středoškoláci pod vlivem skupin typu Pink Floyd a dalších, které jsme nasáli od našich rodičů. Zpívali jsme anglicky a naše první kompozice byly poměrně složité. Některé měly až dvacet minut. Postupně jsme ale tvorbu zjednodušovali. Nehledáme v ní nic prvoplánového. Chceme přicházet s takovou, která bude zajímavá a bude mít smysl. Zlomem pro nás byl nástup češtiny do textů, k němuž došlo asi před čtyřmi lety. Tehdy mi jako textaři došlo, že v angličtině nejsem schopen naplno vyjádřit to, co opravdu cítím. Ruku v ruce s tím se začala měnit i naše muzika. Přízvuk češtiny a rytmus jazyka se v ní silně projevily. Objevil se v ní – řekněme – folkovější ráz,“ vysvětluje Unger.
Pohled členů kapely na hudbu a její vlivy se různí, což je v mnoha skupinách poměrně běžné. U Zrní prý občas dochází až k těžkým střetům, které ovšem v důsledku přinášejí atmosféru tvůrčí, zdravě vzteklou.
Kladno, domoviště kapely, se prý v tvorbě projevuje dost zásadně. Skupina je sice pražské hudební scéně na dosah, vždyť z Kladna je to do metropole pár kilometrů, přesto do ní nepatří.
„Prostředí Kladna je nekulturní až barbarské, současně strašně fascinující. Je tam obrovský areál Poldi, závodu, který zkrachoval. Dnes to jsou spíš ruiny prorostlé plevelem. Za nimi je město postavené tak, aby se do něho vešlo co nejvíc lidí. Teď už to ale nemá opodstatnění, takže Kladno je vlastně takové prázdné město. Platí to zejména přes den. Většina lidí jezdí do práce do Prahy. Jediné, co se tam podporuje, je sport,“ tvrdí Unger.
O Zrní mluví v posledním roce s velkou úctou písničkářka Radůza. Zamilovala si je natolik, že se rozhodla vydat mu u svého labelu album Hrdina počítačový hry jde do světa. To, že bydlí kousíček od Kladna, prý žádnou roli ve vzájemných sympatiích nehrálo.
„Napsali jsme jí, jestli bychom si s ní někdy nemohli zahrát. Odpověděla, že nás zrovna před dvěma dny viděla v televizi a že si nás přijde poslechnout. Hned další den přišla na náš koncert a následující den nám zavolala, že by nám ráda natočila desku. Prostě jsme si padli do oka hned. Zaplatila nám pak nahrávání a vydání alba. Byl to po její vlastní desce druhý počin její vydavatelské společnosti,“ říká Unger.
Za zmíněným albem si kapela stoprocentně stojí. Může za to i fakt, že vznikalo v době, kdy všichni její členové prožívali mezní situace. Bylo to úrodné podhoubí pro textové i hudební inspirace. Původně vymysleli koncept o tom, jak někdo radikálně změní svůj zaběhlý život. Pár dnů nato se prý začaly zmíněné mezní věci v životech muzikantů dít. Podle Ungera zkrátka přicházejí události tak, jak mají a jak se „přivolávají“.
„Další album koncepční nebude. Byla to pro nás skvělý zkušenost, ale také to bylo svazující,“ zamýšlí se Unger. „V příštím roce chceme především koncertovat, hrát na festivalech a potom dodělat písničky na novou desku, kterou chceme vydat na podzim. Vzhledem k tomu, že se hudebně nijak neomezujeme, těžko mluvit o tom, jaká bude.“
Zrní
Název vznikl v době, kdy kapela v gymnaziálních letech svých členů přicházela na svět. Po marném hledání ideálního jména se její část vypravila stopem z Kladna do Prahy, a zastavil jí traktor s valníkem plným zrním. Řidič mladíkům dovolil, aby si do něho na korbu zalezli. Název je poctou tomuto zážitku.
Zrní jsou:
Jan Unger – zpěv, kytara, flétna
Jan Fišer – housle, zpěv
Jan Juklík – kytara, zpěv
Jan Caithaml – baskytara, zpěv
Ondřej Slavík – bicí, akordeon, zpěv
JAROSLAV ŠPULÁK