The Partisan: Když atmosféra skrývá hity
0 Redakce 26.4.2011Pardubické rockové kvarteto The Partisan vydalo nedávno druhé album. Jmenuje se OK a ve srovnání s tři roky starým debutem „16“ je patrné, že dosud neukotvený písničkářský styl party spíše kytarového ražení dostal pevnější tahy.
V atmosféře jejich písniček hraje velkou roli melancholie, která příliš nedovoluje vytěžit z písniček jejich melodickou podstatu. OK proto rozhodně není album na první poslech. Kdo mu ale dopřeje i ty další, jistě uznale pokýve hlavou nad chytrými aranžemi, solidními instrumentálními výkony a slušnými texty.
Duší a hlavním tvůrcem písní The Partisan je zpěvák a kytarista Richard Jan Müller. Podle něho se od roku 2008, od vydání prvního alba „16“, do koncertního setlistu postupně včleňovaly nové skladby, kterým se dostalo pozitivních reakcí diváků. Proto se loni rozhodli, že je všechny nahrají na album a dají tak světu najevo, že kapela roste a vyvíjí se. Tak se narodilo OK.
„Reakce diváků mají na naši kapelu velký vliv. Samozřejmě platí, že všichni posluchači nejsou stejní a někde reagují více na to, na co jinde tolik neslyší. Přesto některé věci fungovaly univerzálně, a ty nám ukázaly, co je dobré a co špatné. Naším historicky nejstarším hitem je písnička Fabrika. Je jednoduchá, přímočará, a proto ji mají posluchači rádi. Z nového alba reagují nejvíce na baladu Kylián, Nechci se splést a z těch rychlejších na Nepřítele,“ říká Müller.
Shodujeme se na tom, že na OK vyslovený hit není. Není tam ale ani písnička, která by se mezi ostatními ztrácela. Z Müllerova pohledu je nosná především nálada kolekce. Jeho tvůrčí představy pak více splňuje její první polovina.
Od začátku prý věděl, že písničky nebudou nikterak veselé. Opřel se o hudební základy ze šedesátých a sedmdesátých let a do textů vehnal pocity, které nejsou namnoze příjemné a snaží se odrážet náladu současnosti.
„Nejsme hitmakeři, kteří snadno dokáží hity vymýšlet a psát. Neříkám ale, že bych nebyl rád, kdyby se nám v budoucnu podařilo nějaký složit. Hrajeme v podstatě střední proud, k tomu hity patří. Na druhou stranu je vždycky věcí náhody a souběhu okolností, když se nějaká skladba hitem stane,“ uvažuje nahlas Müller.
Je zkušený muzikant. V devadesátých letech byl členem skupiny Bratrstvo, která spolu s kapelami Helmutova stříkačka, Výlet nebo Narvan patřila k silné brněnské vlně té doby. Na přelomu devadesátých a nultých let se stal členem formace Park a v roce 2005 dal v Litomyšli dohromady skupinu The Partisan.
„Devadesátá léta byla nádherná. Hudba měla význam a lidi skutečně zajímala. Byl to životní styl, člověka to naplňovala. Fungovalo to ale jenom do poloviny devadesátých let, pak se to otočilo. Obávám se, že tehdejší entuziasmus se už nevrátí. Dnes žijí muzikou v podstatě jenom hudebníci. Hudba bohužel ztratila hodnotu. Těžko už budou vznikat kultovní věci, které se rodily v minulých desetiletkách. Jsem rád, že jsem to v devadesátých letech u nás zažil,“ říká Müller.
S The Partisan ale neztrácejí trpělivost. Před nimi je festivalová sezóna, tedy doba, kdy na sebe lze upozornit více diváků než kdy jindy. Vyhledat je na nějaké akci pod širým nebem se zdá být docela dobrý nápad.
Jak vznikl název kapely
Když hledali pro skupinu jméno, dostala se Richardu Janu Müllerovi do rukou deska Leonarda Cohena Songs From A Room. Je na ní písnička The Partisan. Líbilo se mu, že jde o univerzální, pochopitelné, sdělné a nadjazykové slovo.
The Partisan jsou:
Richard Jan Müller – zpěv, kytara
Honza Vystrčil – baskytara, zpěv
Braňo Štefanča – bicí, zpěv
Daniela Fantová – klávesy, zpěv
JAROSLAV ŠPULÁK