Love Gangsters: Jak rozhýbat elektroniku
0 Redakce 17.3.2010Českobudějovická elektrorocková trojice Love Gangsters na svém druhém albu Music Outsiders pokročila. Kolekce je to vyrovnaná a od první do poslední chvíle si drží napětí a drive přímočarých skladeb. Je v nich prostor pro jasnou melodickou linku, aranžérský nápad a dusavý rytmus, neodmyslitelné to jistoty stylu.
Desetiskladbová sbírka (s ukrytými bonusovými zajímavostmi) vznikala poslední tři roky. Kapela během nich prý v podstatě čekala na okamžik, kdy bude s písněmi i jejich studiovou podobou absolutně spokojena. Zajímavé je, že ta spokojenost trvá dodnes, byť od chvíle vydání nějaký ten týden uběhl.
„V porovnání s prvním albem Viva Sicherheits je posun jasný. Debut jsme nahrávali v našem domácím studiu a neměli jsme producenta. Tentokrát jsme točili v profesionálním studiu s producentem Alešem Hyvnarem. Zatímco na jedničce některé písničky vyčuhovaly a jiné zase zapadly, na novince mi přijdou všechny vyrovnané,“ vyjmenovává základní rozdíly zpěvák a baskytarista Marotha.
Vtípkem ke zpestření objektivně poměrně monotónního elektronického zvuku, který je dán samotným stylem, je například notoricky známý riff z písničky Thundestruck od AC/DC ve skladbě When The Guitar Speaks.
„Zpívá se v ní o tom, že nepotřebujeme kytaru. Chtěli jsme to trochu odlehčit, a tak jsme do skladby vložili jednak naše vlastní kytarové motivy, a také ten od AC/DC. Říkali jsme si, že se na to někteří lidé třeba chytnou. Podle mě je to cesta, jak elektroniku rozhýbat. Není to ale nic nového, v tomhle druhu hudby se to dělá už strašně dlouho,“ vysvětluje Marotha.
Název Music Outsiders má svůj smysl. Album je věnováno americkému režisérovi Edu Woodovi (1924 – 1978), který ve filmovém světě proslul jako tvůrce největších propadáků v historii. Před vydáním nahrávky se cítili obdobně jako se musel cítit Wood, zvláště při pohledu do prázdných peněženek a na vymetená bankovní konta. Nakonec svůj pocit sportovně přiznali nejen názvem alba, nýbrž i obrázky v bookletu, kde se na přepychovém pozadí krčí oni, tři muzikantští outsideři.
„Na předešlém albu to byla v textech láska, tentokrát je tam spíš nadsázka,“ vysvětluje Marotha.
Na sklonku roku 2008 se Love Gangsters přihlásili do mezinárodní hudební soutěže Emergenza Music Festival. Na prvním kole ve Vídni se líbili a začali se o ně zajímat i zahraniční producenti. Výsledkem bylo několik výpadů na evropská hudební pódia, při nichž rozhodně ostudu neudělali.
„Vystupovat v zahraničí je dobrá zkušenost. Nám se poštěstilo hrát v několika městech a nejlepší to bylo v Glasgow a Berlíně. Doma bojujeme o fanoušky strašně dlouho, tam jsme přijeli, vystoupili, zbláznili lidi a celý další týden nám ještě psali na naše stránky a objednávali si nějaké věci. Přál bych to zažít každé české kapele. V Glasgow jsme hráli s místními skupinami. Když jsme začali, lidi seběhli z balkónů, opustili bary a začali pařit. Bylo to úžasné, dodnes na mě ta vzpomínka působí euforicky,“ tvrdí Marotha.
Netroufá nicméně soudit, zda by jeho Love Gangsters mohli uspět na evropské scéně. Je si vědom toho, že v elektronické hudbě je v Evropě silná konkurence a každá kapela se chce za každou cenu prosadit. Bohatě by mu jistě stačilo, kdyby je po opravdu povedené druhé desce začali silněji než dosud vnímat čeští fanoušci.
Jak vznikl název Love Gangsters
Dříve se jmenovali Lesbo Nymfo Maniacs, ovšem koncertů moc nebylo a fór v názvu k nim nepomohl. Marotha s kolegou Junkerem mají rádi baskytaristu skupiny Parliament Bootsyho Collinse. Na jedné z jeho sólových desek je písnička Love Gansgta. Podle ní si dala českobudějovická formace jméno.
Love Gangsters:
Marotha – zpěv, baskytara
Junker – synthetizery
Štípke – bicí
JAROSLAV ŠPULÁK