Dark Gamballe: Dost prostoru pro fantazii
0 Redakce 11.10.2010Zní to skoro neuvěřitelně, ale vyškovská crossoverová formace Dark Gamballe funguje dvacet let a čerstvě vydala již desáté album. Dvojité jubileum oslavuje kolekcí Pochyby, která je souběhem toho nejlepšího, co ve své historii vymyslela.
Začínala totiž jako metalová formace, aby pak v polovině „nultých“ let více inklinovala k melodickým písním a v textech se definitivně přimkla k češtině.
„Před dvaceti lety, když jsme ještě existovali jako Dark, jsem si vůbec nedokázal představit, že tahle kapela někdy bude jiná než metalová. Co nebylo tvrdší než album Reign In Blood od Slayer, jsem programově nesnášel a nezajímalo mě to. Paradoxně to odnesli i samotní Slayer, jejichž následující album South Of Heaven bylo proti Reign In Blood takové rozvláčné až změkčilé a nebavilo mě. Dnes ho mám naopak strašně rád,“ říká zpěvák 10, který je jako jediný člen v kapele od začátku.
Dark Gamballe se dodnes metalu dotýkají, leč z poněkud jiného úhlu. Přijali jeho vývoj, respektují jeho tvrdost, současně však netlačí na instrumentální ekvilibristiku sólistů, nýbrž dávají prostor hutnému celku. K tomu sahají po jasných melodiích.
„Otevřenější v přijímání jiné než tvrdé hudby jsem začal být v polovině devadesátých let. Díky některým svým spoluhráčům jsem se dostal ke kapelám Alice In Chains, Faith No More nebo Red Hot Chili Peppers. Začaly se mi líbit a ukázaly mi jinou muziku. Možná jsem se tím ale nechal jako zpěvák pohltit až moc. Dnes mám totiž pocit, že jsem se snažil zpívat jako Staley nebo Patton, místo abych zpíval jako 10. Pop jsem prakticky přijal v roce 1998. Vydali jsme tenkrát sice poměrně tvrdé album Dark Gamballe, ale náš tehdejší klávesista Robotom mi už podsouval kapely typu Depeche Mode. Byl to pro mě vlastně návrat do mládí. Já totiž díky svému tátovi vyrostl na Beatles, Petru Novákovi a podobně,“ bilancuje 10.
Název Pochyby vystihuje především obsah textů, které na nové desce jsou. Coververze písně Jiřího Schmitzera Řekněte to je prý jen jakýmsi „vyvažovadlem melancholie“ ostatních slov. Ta nejsou příliš optimistická, byť naději v nich většinou najdeme. Nemělo by to ale být vodítko k nahlížení na ně. Nové texty Dark Gamballe dávají i dost prostoru k tomu, aby si je mohl posluchač přebrat a vysvětlit po svém. Fantazii se v tomto ohledu meze nekladou.
„Mám strašně rád německou kapelu Die Krupps. V její tvorbě jsou melodie i nášup. Fascinují mě i jiní Němci Ooomph!, u kterých je přístup podobný. V jejich hudbě se nacházím, pořád mám potřebu slyšet boostrovanou kytaru. To je u Dark Gamballe poměrně neměnné,“ vysvětluje 10.
Dark Gamballe:
Název vznikl v době, kdy byl zpěvák 10 na vojně. Tehdy ho zaujalo vydání časopisu Reflex, které bylo z velké části věnované situaci v Rusku. Psalo se o Černobylu, hladomoru a podobně. V článku se líčilo jakési „temno“. Anglická verze toho slova – tedy „dark“ – byla krátká, jednoduchá a výstižná. 10 ho pak navrhl svým kolegům z kapely a nakreslil dokonce i první logo se zubatými písmeny, jak bylo v metalovém světě obvyklé. Přídomek Gamballe do názvu přišel po roce 1998, kdy se skupina oddala filozofii tzv. gambalštiny, uměle vytvořené řeči.
Dark Gamballe jsou:
10 – zpěv
Deady – kytara
Spajsi – kytara
Tom – klávesy, basa, samply
Gothyš – bicí
Jaroslav Špulák