Young Widows: Bez rámusu
0 Redakce 26.1.2009Čím déle hrajete, tím vám to jde lépe od ruky. Zvládáte náročnější sóla, prsty nabírají stále větší rychlost a staré písničky vám začnou připadat moc jednoduché a nezáživné.
Chcete nacpat co nejvíce tónu do co nejkratšího času. Hledáte prostor, kde byste se mohli předvést. Young Widows na to jdou ale úplně opačně. S přibývajícími zkušenostmi hrát přestávají. Na poslední desce Old Wounds šetří s hlasitostí a všechny nástroje rozezní, jen když je potřeba. A když tak učiní, je to pořádný randál.
Chlapci z největšího kentuckého města Louisville to berou popořadě. Začínají první písničkou na své aktuální desce Old Wounds. Nejdřív baskytara v pravém kanálu. Nick Thieneman se bezcitně zakusuje do ticha a našlapuje na zostřující pedály. Pak začne Evan Patterson zpívat svou historku Took A Turn o slepé uličce: „Zatočil jsem do slepé ulice a trvalo mi dlouho, než jsem to zjistil. Teď už je moc pozdě a budu muset začít znova od začátku.“ V levém sluchátku dál vypráví o nepovedeném ránu, až na jeho pokyn spustí bicí. Jeremy McMonigle udeří do bubnů a z pravé strany vám klepe na uši. „Myslím, že jsem na řadě,“ dořekne Evan a přejede všechny struny na své zechované kytaře. Zvuk je kompletní a objímá vás ze všech stran. Nemáte kam utéct, před neveselým post-hardcorem mladých vdov.
Ve druhé písni se už s ničím nepářou. Hypnotická kytara a pulsující basová linka dopředu ženou Old Skin. Young Widows shodili starou kůži a jsou v nejlepší formě. Opustili brutální hardcore Breather Resist, když je nechal zpěvák. Ve třech už to ale neznělo stejně, a tak sáhli po novém názvu, který jim vymyslel kamarád. Vdovecký debut Settle Down City (Jade Tree, 2006) kolísal mezi několika hity a noisovými vycpávkami. Hymna zoufalých otců Almost Dead Beat začíná úžasnou hysterickou kytarou, v refrénu si pak můžete sborově zakřičet: „Dělej si s tím dítětem, co chceš!“ Druhá zapamatovatelná píseň Small Talk obsahuje geniální riff s ozvěnou. Jinak bylo první album především bádáním v nové hudební oblasti, kde není zapotřebí do nástrojů pořád bušit, a taky příležitostí pro známé dostat na rockovou desku. Víc než deset hostů si Settle Down City zazpívalo alespoň jedno slovíčko.
Young Widows: 21st Century Invention
Ve třetí písni nové desky křičí Young Widows dvojhlasně. Mr. No Harm je napjatá a hlučná, vydechnout vás nechá jen na chvilku, pak vás zase zažene do kouta. „Kdo tě vezme domů?“ řve Nick. Ve čtvrté je na čase polevit v náporu na posluchače. The Guitar je modlitbou ke kytaře a zároveň i životním příběhem: „Dostal kytaru ještě jako kluk. Stal se závislým v útlém věku.“ Proto taky v této skladbě nezaslechnete jiný nástroj.
Trojice z Kentucky staví svůj úspěch na perfektně provedených kontrastech, refrénech o jedné větě a překvapivě krátkých písní. Nemusí se nikde zdržovat, když jim to tak šlape. Úsečná Lucky And Hardhead se po začáteční přípravě rozjíždí jako nezastavitelný vlak, který skáče po rozbitých pražcích a nechce za žádnou cenu zpomalit. Evan týrá váš sluch pisklavými tóny a odmítá jakoukoli pomoc: „Nepotřebuju, abyste mi něco odpouštěli!“Zlatý hřeb přichází ale až potom. Dvojice 21st Century Invention a The Heat Is Here kombinují hluk s melodií s nevídaným úspěchem. První z nich uvádí zvonivá kytara a hlasy diváků pod pódiem, kteří napjatě čekají, co se z toho vylíhne. Refrén je zpěvný a po všech stránkách skvělý, ve sloce bicí zběsile pobíhají sem a tam, ale pořád se drží v rytmu. Druhá skladba je snad ještě lepší a stihne to za necelé dvě minuty. Kytara se drží jednoduchého riffu a basa exceluje, nijak to ale nepřehání.
Zbytek desky, která trvá jen o dvě minuty déle než půlhodinu, pokračuje ve stejném duchu, ale na první poslech vás už tak nezaujme. Trochu vybočuje jen rychlá vypalovačka Let Him Be. Old Wounds přesto jako celek nadchne. Pomáhá jí i přehledný zvuk od Kurta Balloua z Converge. Ten s vdovci procestoval USA na jejich turné, kde nahrával všechna možná živá vystoupení. I kvůli tomu můžete čekat, že Young Widows jsou na koncertě stejně dobří jako na desce. Evan, Nick a Jeremy se předvedou na strahovské Sedmičce 10. února.
HONZA ŠVELCH
10. 2. 2009, Klub 007 Strahov