Lightning Bolt: Rozzuřený Cthulhu
0 Redakce 11.11.2008Hrdina zkoumá trosky dávno zapomenutého města a náhle spatří… Utíká hlava nehlava, klopýtá, za sebou slyší hluboké hlasy, zaříkávají tajemné formule v neznámém jazyce. Omdlévá.
Spatřil nepopsatelnou, nepojmenovatelnou hrůzu z Lovecraftových povídek. Úprk pak jistě hudbou doprovázeli Lightning Bolt. Hukot myšlenek plných strachu a hlasy Prastarých se slily v tóny alternativní dvojky z Providence. Spisovatel Lovecraft, bubeník Chippendale, basák Gibson – všichni pochází ze stejného města, kterému dodnes vládne italská mafie. Je tam ale hezky a hudbě zřejmě kmotři z radnice nijak nebrání.
Brian Chippendale bubnoval už na střední, Lightning Bolt založil ale až na Rhode Island School of Design, jedné z nejlepších uměleckých škol v USA. Místo designu se ale věnoval činelům a paličkám. První koncert odehráli Lightning Bolt v prosinci 1994 ve dvou ještě bez Gibsona. Toho vyhledali, když jim odešel jejich bývalý baskytarista. Brian Gibson zrovna nastoupil do prvního ročníku univerzity a hned se o něm vědělo, že výborně ovládá basu. Kluci poslouchali Neurosis, Unsane, Phillipa Glasse a jazzového filozofa Sun Ra a brzo zjistili, že si vystačí sami bez dalších nástrojů.
Lightning Bolt: 2 Morro Morro Land
V té samé době, psal se rok 1995, si pár studentů z Rhode Island School of Design pronajalo bývalou továrnu na textil na okraji Providence a odstartovalo umělecké hnutí Fort Thunder. Chippendale a Gibson u toho nemohli chybět. Do komunity plné noisových skupin, folkových zpěváků a komiksových kreslířů skvěle zapadli. Gibson natáčí animované filmy a vede výtvarníky pracující na hrách Guitar Hero a Rock Band. Chippendale pro změnu maluje vlastní komiks Ninja a booklety Lightning Bolt. Jeho styl neštetří detaily a je neskutečně zmatený. Klasický souvislý příběh v jeho díle nenajdete. Kromě toho si zabubnoval na posledním albu Björk nebo na projektu 77 Boadrum v New Yorku, kde se na jednom pódiu sešlo 77 bubeníků. A ještě stíhá další kapelu Mind Flayer (pojmenovanou podle chapadlovité potvory z Dungeon & Dragons, která svým vzhledem připomíná Lovecraftovy Prastaré).
Hlavním projektem jsou ale pro oba Briany Lightning Bolt. Snaží se být nezaměnitelní a vychází jim to. Vybírají si netradiční místa pro své koncerty, vystoupí na parkovišti před KFC, na chodníku nebo u někoho v kuchyni. Vyhýbají se pódiím, své zesilovače si raději rozestaví mezi lidi. Mažou tak rozdíly mezi umělcem a divákem, bohužel ale nejsou přes hlavy fanoušků moc vidět. Kvůli tomu můžete přijít o pohled na Chippendaleovu improvizovanou masku s mikrofonem uvnitř.
Lightning Bolt: Dead Cowboy
Lightning Bolt se s ničím nemažou a hrají tvrdě a hlasitě, bicí zkreslují distortion pedály, aby zněly ještě hlučněji. Gibson na svou basu vyluzuje zvuky, které byste od takového nástroje nečekali. Pětistrunnou baskytaru totiž ladí jako cello, používá dvě banjové struny a to celé prohání několika efekty. „Trvalo mi léta, než jsem vymyslel tohle šílené zapojení. Kdyby se někdo dostal k mému setu, zněl by prostě dobře. Cokoliv co přes to zahrajete, zní skvěle. Stačí se dotknout strun,“ popisuje Gibson.
Lightning Bolt: 13 Monsters
Skvělé je hlavně poslední album Hypermagic Mountain z roku 2005. Už první hitovka 2 Morro Morro Land vás chytne. Našlápnuté bubny a melodická basa ženou celou píseň nezadržitelně dopředu. Skladba se dostala i do úvodních titulků brutálního belgického filmu Ex-Drummer. V Captain Caveman Chippendale zpívá do bezohledného rytmu kotlů, přitakává mu hučící basa. Deska pokračuje dál v duchu démonických noisových nářezů a za necelých šedesát minut dokážou Lightning Bolt odrovnat vaše ušní bubínky. Výborná hudba na destrukční party v domě rodičů. Dusání titánů při bojovém pochodu. Chippendale a Gibson potěší všechny milovníky noisové a agresivní hudby a na živo jsou ještě lepší. Proto přijďte včas a nejlépe se štaflemi 14. listopadu na strahovskou Sedmičku.
HONZA ŠVELCH
14.11.2008 – Praha, Kulub 007, Strahov