Black Elk: Černá ovce Portlandu
0 Redakce 30.11.2009Americká čtveřice se sice pojmenovala podle jelena, v hudebním městě Portlandu si ale musí připadat jako černá ovce. Její agresivní a drsný styl vybočuje z místních indie popových poměrů a blíží se spíš k legendárním The Jesus Lizard. Nejsou to tedy žádní skotačiví Deerhoof, sympatičtí punkeři The Thermals ani melodramatičtí 31Knots. Žádní z těchto portlandských hudebních vyslanců, o kterých jsme psali do naší rubriky Paralelní světy, se nemohou intenzitou, vztekem a hlasitostí rovnat s Black Elk.
Kvartet – Erik Trammell na kytaru, Tom Glose u mikrofonu, Jeff Watson za bicími a Don Capuano na basu – není ale první Černý jelen. Nicholas Black Elk, jinak také Heháka Sápa, se proslavil jako šaman indiánského kmene Oglala Lakota. Jako malý se dokonce zúčastnil slavné bitvy u Little Bighornu v roce 1876. Poté se oženil s katoličkou indiánského původu a sám také přijal křesťanství, přesto ale pokračoval jako spirituální vůdce kmene. Těsně před smrtí sepsal knihu o posvátných siouxských rituálech. Black Elk se ale nepojmenovali na počest tohoto mystika, ale spíš čerpali z indiánského učení, kde se vyskytuje i mytologická bytost černého jelena. Drsňáci z Portlandu si ho ale přizdobili po svém. Jejich černý jelen má obrovité paroží, vyceněné zuby, zuřivý pohled, rudé oči a stojí v mrtvém lese dlážděném lebkami.
První deska Black Elk z roku 2006 se nesla v takovémto démonickém, metalovém duchu. „Písničky na první album jsme skládali hodně rychle. Jako mladá kapela jsme se zaměřovali na jeden typ muziky. Chtěli jsme hrát ty drsný věci,“ vzpomíná Tom Glose. Tahle monotónnost ale nijak zásadně nesnižovala kvality debutu. Syrový lo-fi zvuk přidával vší té zuřivosti důvěryhodnost. Naštvané pasáže nebraly konce a odpočinkových pasážích se nedostávalo. V brutální My Lil’ zpívá Tom: „Moje malá holčičko,“ a zní to, jako kdyby ji před tím naschvál naporcoval, aby byla co nejmenší. V další skladbě s úžasným kytarovým úvodem zas někoho „předhodil vlkům“. V naprosto zběsilém refrénu přímo létají kusy masa kolem vašich uší. Black Elk se s ničím nepárali a na všechno šli silou.
Po pár měsících ale kluky tvrdost omrzela: „S Erikem jsme si říkali, že se musíme vyvíjet. Už se mi nechtělo pořád křičet. Když jsem po práci přišel domů, pustil jsem si The Cure, Erik zas v jednom kuse poslouchal The Smiths. Máme rádi i jiné styly než heavy metal. Ovlivňuje nás spoustu dalších věcí a i z těch jsme chtěli čerpat,“ popisuje Tom. Nová filozofie se pak projevila na druhé desce Always a Six, Never a Nine, která vyšla na podzim 2008 u nezávislého labelu Crucial Blast.
Nové album bylo úžasným zlepšením, přestože jeho titul znamená vlastně něco opačného. „Název jsme si půjčili z písničky Pig Crazy, ale otočili jsme ho. Podle mě představuje postoj člověka, který si stěžuje, jak mu osud nepřeje a jak je život těžký, ale zároveň se snaží pouze o malé bezvýznamné vylepšení,“ vysvětluje Erik. Black Elk na desce pracovali víc než rok. Kvůli odchodu původního bubeníka ji nahrávali dvakrát, spoustu času jim zabral i výběr zvukového inženýra. Vyzkoušeli tři různé, než byli konečně spokojení. Všechna ta námaha se ale vyplatila.
Always a Six, Never a Nine přímo překypuje hity. Úvodní My Last Shred of Decency běsní ve stylu post-hardcorových Botch. Hospital je noisový úprk z ústavu pro choromyslné, který nemůže skončit dobře. Pig Crazy ukazuje klidnější polohu portlandské čtyřky; tuhle atmosférickou hitovku by jim mohl klidně závidět Mike Patton. Po malebném přechodu začíná zlostná Stab s kytarou, která se zařezává hluboko do podvědomí.
Druhou půlku desky startuje nádherná balada o mačetě She Pulled Machete. Postupně buduje napětí, a jakmile nabere dost sil, začne kolem sebe nekontrolovaně sekat. Brine je povinná úlitba modlám – v první části se nedají přeslechnout Pink Floyd, v druhé zas The Jesus Lizard. Hold My Hand se řítí nezastavitelně kupředu a vzpomíná na první album a na to drsné období. Winter Formal je konec, jak má být – posmutnělý, unavený a s pořádnou ozvěnou.
Black Elk natočili vynikající desku, na které spojili sludge metal a post-hardcore s noisem a alternativním rockem. Černí jeleni jsou teď na svém prvním evropském turné a podívají se i do České republiky, kde zahrají na dvou místech – 1. prosince v La Putice v Hradci Králové a 2. prosince na strahovské Sedmičce.
HONZA ŠVELCH
1. 12. 2009 – Hradec Králové, La Putika
2. 12. 2009 – Praha, Klub 007