Sámská bojovnice Mari Boine opět v Praze
0 Redakce 10.11.2009Dva dny před výročím Sametové revoluce přijede do Prahy jedna z nejvýznamnějších hudebních osobností Skandinavie – Mari Boine. Buditelka severského národa Sámů zahraje v KC Vltavská. A kdo strhující groove její kapely slyšel například na festivalu Respect, ví, že se nepůjde o hudbu pro vybrané znalce world-music, ale o pohlcující energickou smršť.
Spojení se Sametovou revolucí a ideou revoluce není v první věte čistě náhodné. Mari Boine totiž není jen muzikantkou (jakkoli skvělou), ale také bojovnicí za práva a sebeurčení národa Sámů, který žije na nejzazším severu Skandinávie.
Až tam Sámy, původní obyvatele tohoto impozantního kusu Evropy vytlačili křesťanští osídlenci, kteří je posměšně začali nazývat Laponci (hadrníky). Tvrdou propagandou potlačovali jejich původní animistické vyznání, což se jim podařilo do té míry, že naučili Sámy svůj původ nenávidět a skrývat. Myšlení lidí, žijících ve velmi úzkém spojení s přírodou (což je v těchto nehostinných končinách nezbytné) však bylo natolik silné, že dalo vzniknout svébytné formě křesťanství, kterou známe jako laestadiánství. Sámské dějiny nápadně připomínají osud amerických indiánů, podobnost by se dala najít i s událostmi v Tibetu.
Přesně v takové tradičně laestadiánské rodině se Mari Boine v roce 1956 narodila a vyrůstala. V dobách svých studií (je vystudovanou pedagožkou) se ale setkala s profesory, kteří byli radikální Sámové. Ti ji seznámili s původní historií jejího národa. Naprosto zásadní událostí pak bylo její přetextování Lennonovy písně Working Class Hero, k němuž jí inspiroval poslech rozhovoru s jedním tradičním sámským hudebníkem. Tehdy Mari Boine zapálila svoji národní pochodeň, která prostřednictvím nejen její hudby hoří už bezmála 30 let. A to i přesto, že skandinávští křesťané proti její sámskou tradicí inspirované muzice vehemetně bojovali (prý má pekelný původ),
Přelom v kariéře Mari Boine přišel s druhým albem Gula Gula, které vydala na labelu Petera Gabriela Realworld právě v revolučním roce 1989. Zpívala na něm i dalších následujících především o příkoří a bezpráví, které provázelo sámské dějiny po staletí. Její hudba byla návratem k tradicím, ne však v jakési zakonzervované „skanzenové“ formě. Mari Boine se obklopila rockovými a jazzovými muzikanty, na posledních albech hostují i afričtí a jihoameričtí hudebníci a její hudba se díky tomu může jen těžko někomu jinému podobat.
Současná Mariina doprovodná kapela je složena z norských hudebníků a překypuje obrovským muzikantstvím a kreativitou. Původní sámský zpěv (takzvaný joik) se mísí s fragmenty křesťanských chorálů, které Mari v mládí fascinovaly. Výsledek, podepřený zvukem nástrojů z celého světa i prostým a struhujícím groovem basa-bicí, nutí posluchače oscilovat na hranách hudebí extáze. Právě její zprostředkování je podle vlastních slov hlavním záměrem Mari Boine.
Kromě početných solových desek Mari Boine pracovala také například s Holmes Brothers, Janem Garbarkem, Nilse Peterem Molvaerem. Za zmínku stojí i zajímavá deska s ruskými muzikanty Innou Želanou a Sergejem Starostinem. Složila také hudbu k silnému filmu The Kautokeino Rebellion, který mapoval laestadiánskou proti vzporu z 19. století proti norským úřadům.
Na koncertu 15. listopadu v KC Vltavská představí své nové, již desáté solové album Sterna Paradisea.Tato velmi uvolněná deska pokračuje v odkazu předchozího alba Idjagiedas. Sterna Paradisea je latinský název pro Rybáka dlouhoocasého. Malý ptáček migruje dvakrát ročně na vzdálenosti 20 tisíc kilometrů i delší a Mari Boine se s ním podle svých slov cítí familierně spřízněna.
Vystoupení Mari Boine bývají prostoupena hlubokým emotivním poselstvím. Při tom posledním pražském, doporučovala vnitřní nastavení, založené na odpojení rozumu. Asi proto, že pak je možno bez potíží vzlétnout…
LUDĚK KAZDA