Robert Nebřenský vystavuje své obrazy
0 Jan Šída 20.1.2014Muzikant a občasný herec Robert Nebřenský se dal na malování. Jako prostředek své výtvarné tvorby si však nezvolil olej ani temperu, nýbrž starou dobrou voskovku. Někomu to přijde možná příliš infantilní, ale není přece důležité ČÍM, ale JAK.
Koneckonců s osočováním z infantility a přílišné naivity má Robert své zkušenosti ze své domovské kapely Vltava. Nicméně i takzvaně naivní umění může mít přece určitou hodnotu a zásadní ideový rozměr. Jméno Henri Rousseau je přece dostatečně známé.
Na vernisáži výstavy Čáry máry Robínek, která se uskutečnila 13. ledna v příjemné Galerii Už jsme doma v Praze-Bubenči Nebřenský uvedl, že malování je pro něj dobrá terapie a také zásadní fakt, který ho nutí tvořit – totiž termín odevzdání obrazů. Umělec se výtvarnu věnuje necelý rok a za tu dobu už zvládl čtyři expozice, takže se zdá, že to funguje.
První, co návštěvníka výstavy doslova udeří do očí, je výrazná barevnost obrazů. Voskovka má slušné krycí možnosti a dá se využít mnoha zajímavými způsoby. Nebřenský se právě s barevností dokáže smysluplně srovnat. Jeho práce nejsou přeplácané, ale naopak cele využívají ve své kompozici zvolených výrazových možností. Určitá místa jsou jakoby symbolicky předsunuta, aby se na ně pozorovatel mohl zaměřit.
V tom ale tkví duchovní past, protože v druhém plánu nalezneme další dějové odbočky a odkazy.
Zajímavá je také ideová stavba obrazů. Jak už bylo výše poznamenáno, Nebřenský se na svět dívá dětskýma očima. Ale sám zdůraznil, že návrat do dětství je pro něj především návratem k naprosté tvůrčí svobodě. Podstata jeho děl totiž dětská rozhodně není. Spíše ironická a často přesahující až k černému humoru.
Je dobře, že galerie chce podporovat více uměleckých disciplín najednou. Ve spodním sále se dá totiž i hrát. Takže většina vystavujících v horních prostorách jsou aktivní hudebníci. Nedávno tam byla výstava Evy Turnové, baskytaristky Plastic People of the Universe, a v budoucnu organizátoři počítají s expozicí, kde budou prezentovat práce předáka skupiny Traband Jardy Svobody.
Malíř Robert Nebřenský do této koncepce skvěle zapadá, protože na vernisáži zvládl kromě úvodního slova také zazpívat a zahrát. Vypadá to, že Galerie Už jsme doma, bude v budoucnu přát hlavně renesančním umělcům.