Kniha Praha u piva líčí historii piva v české metropoli
0 Richard Winter 20.7.2015Bohatě ilustrovaná kniha Praha u piva etnologa a historika Karla Altmana líčí zábavnou formou historii piva v české metropoli. Věděli jste, že někteří čeští spisovatelé na přelomu 19. a 20. století natolik holdovali pivu, že vyráběli i své vlastní? A že malíř Josef Mánes byl patronem spolku pražských výtvarníků, včetně těch pivomilných? Vědecký pracovník brněnského Etnologického ústavu AV ČR Karel Altman se zabývá hostinskou tematikou už čtvrtstoletí. Právě tak dlouho pracoval na knize Praha u piva, kterou vydává Vyšehrad.
Pití piva i hostinské podniky v Praze mají bohatou tradici, jejíž počátek sahá až do raného středověku, přitom přemnohou radost přinášejí četným z nás dodnes. Příslovečnou zlatou dobou těchto kulturních fenoménů ale přece jen bylo období od počátku 19. století do meziválečných let. Na stránkách své nové knihy nechává Karel Altman znovu ožít historii dávných pivomilů z řad věrných hostů i pouhých nahodilých návštěvníků, historii zábavnou, ale také patřičně poučnou a snad inspirující.
Praha u piva pojednává o Pražanech, kteří měli ve zlaté době štamgastů jedno společné – často a rádi popíjeli pivo všech druhů: světlé i tmavé, výčepní i ležáky a různé speciály. Proto vyhledávali rozmanité hostinské podniky, které měly pivo na čepu, zejména restaurace, hostince, pivnice, ale i prosté hospody a výčepy. Snad každé z těchto zřídel piva bylo magickým místem, zvlášť pro ty, kteří se sem chodili občerstvit, zahnat žízeň, zapít pokrm i povznést ducha.
Kniha líčí historii piva jako nápoje typického pro pražské prostředí, sleduje utváření pivní kultury v české metropoli a hodnotí jeho význam pro rozvoj společenského života ve městě. Největší pozornost je věnována kulturním jevům, které s sebou pití piva odedávna přináší, tedy rozmanitým způsobům čepování i pití, pijáckým rekordům, rozličným excesům i jejich nežádoucím následkům.
Zvláštní důraz je kladen na objasnění role, kterou pivo hraje při sbližování a sdružování obyvatel Prahy. Obecnější pojednání jsou průběžně dokládána konkrétními příklady ze života příslušníků širokých vrstev obyvatel české metropole, od aristokracie přes měšťanstvo, střední vrstvy a inteligenci až po dělníky a deklasované živly.
Práce se opírá o studium nejen současné odborné literatury, ale také značného množství pramenů různé provenience, zejména o memoárovou literaturu, rozmanité odborné příručky, průvodce a bedekry, korespondenci významných osobností a dále o tematicky zaměřené stati z dobových novin a časopisů. Bohatě je využíván i stavovský tisk hostinských, restauratérů a jiných krčemných odborníků a další zdroje informací, třeba i pražské písně a kuplety z dávných kabaretů a šantánů.