Depeche Mode: Nové album spojuje nové se starým. A má to styl
0 jsk 25.3.2013Ve znamení třináctek a za nimi možná ukrytým štěstím se nese nové album britské skupiny Depeche Mode. Jmenuje se Delta Machine, je třinácté studiové v její diskografii, v jeho základní verzi je třináct písniček a vydáno bylo letos, tedy v roce 2013. Aby toho nebylo málo, kapela otevřeně hovoří o tom, že se vyrovná jejím nejlepším albovým počinům vydaným dosud.
„Jsem tou deskou nesmírně nadšen,“ říká Martin Gore, muž, který pro novinku vymyslel nejvíce písniček. „Hudebně se nese v podobném klimatu, jaký provází naše skvělá alba Violator a Songs Of Faith And Devotion. Nové písničky jsou navíc nejlepší, jaké jsme kdy napsali.“
Jistě, těmito slovy se zpravidla hlásí všichni, kteří mají na kontě novou desku a nevymysleli lepší způsob, jak posluchače a potencionální kupce zaujmout. V případě Depeche Mode je to ale trochu složitější. Tahle kapela už v minulosti nahrála tak výtečné písničky i desky, že si v roce 2013 nemusí nic dokazovat. Kdyby vydala obyčejnou kolekci několika novinek, dvě tři skladby by se hrály na koncertech a zbytek by zřejmě zapadl, přesto by to byla pokorně přijatá kolekce.
Delta Machine je ale jiný kalibr. Má tajemný styl a zastihuje Depeche Mode, kteří jsou na hudební scéně již od roku 1980, v dobré formě. Přestože jejich základním hudebním přístavem jsou osmdesátá léta, která je proslavila, dokázali na novince do své současné hudby aplikovat i dobu dnešní a k tomu jako bonus muziku z poloviny minulého století. Že je to divné? Možná.
Od první skladby na desce je nicméně jasné, že se formace nechala inspirovat dubstepem. Pravda, tenhle styl patří konci devadesátých let, nicméně v současné době zažívá nový rozkvět a na taneční scéně je zaklínadlem, které zabezpečuje pozornost. V písničce Slow na nové desce je pak zase riff, který připomíná klasické blues. Jako by ho hráli ti nejlepší američtí bluesmani dávných let. Depeche Mode na něm vystavěli celou skladbu.
Cosi magického
Album vzniklo během loňského roku v nahrávacích studiích v Santa Barbaře a New Yorku ve Spojených státech. Stejně jako na předešlých dvou počinech, i na tomto pracoval producent Ben Hillier. O mix se postaral Flood, jenž s kapelou dělal i na kultovních albech Violator (1990) a Songs of Faith and Devotion (1993).
„Tvorba této desky byla nesmírně náročná, protože jsme chtěli, aby zněla velmi moderně. Přáli jsme si, aby se lidé při jejím poslouchání cítili dobře a spokojeně. Je v ní cosi magického,“ prozradil Martin Gore, autor většiny písniček. „Při nahrávání jsme experimentovali. Použili jsme některé nástroje, které jsme dosud nikdy nepoužili.“
„Vždy, když jsme si uvědomili, že nějaká naše nová skladba zní příliš normálně, začali jsme ji takzvaně špinit, abychom jí dali organický zvuk. Také jsme usilovali o to přenést prvky našeho koncertního vystupování na desku,“ dodal Dave Gahan.
Když se s rozmyslem projdeme po nové kolekci, zjistíme, že nejvíce práce si trojice Dave Gahan, Andy Fletcher a Martin Gore dala s tím, aby její zvuk odpovídal současnému pojetí. To, že se na albu objevují prvky z blues (byť jen v malé míře), není nic zvláštního. Celá současná hudební scéna přece čerpá z minulosti, Depeche Mode se prostě jen přiblížili trendu. Dupstepové pasáže, kterých je už mnohem víc, jsou sice překvapivé, ale vzhledem k tomu, že britská trojice nikdy neměla problém orientovat se v dobových tanečních náladách, není to až taková senzace.
Senzace však je, že tohle všechno dokázali ti tři spojit v celek, který je zvukově velmi moderní. Zajišťuje to možnost oslovit široké spektrum posluchačů a přesvědčit je o tom, že Delta Machine je album, které stojí zato. Pozor ale na první dojem. Ten totiž s prvním poslechem přichází pokradmu a nijak přesvědčivě. Teprve další poslechy odhalí, že je to velmi slušné album.
Po jeho vydání kapela vyrazí na evropské turné, které začne v Tel Avivu 7. května. Celkem se představí na 34 koncertech v 25 evropských zemích. V Praze Depeche Mode vystoupí 23. července v Synot Tip Aréně.