Členové SOČRu v sólových partech klasiků
0 jsk 3.1.2024Na programu dalšího koncertu rozhlasových symfoniků v Betlémské kapli jsou působivá díla Vivaldiho, Mozarta, Salieriho i Josefa Matěje. Sóla v nich přednesou skvělí hudebníci z řad rozhlasových symfoniků trumpetista Jiří Houdek (na snímku), houslista David Pokorný, violista Jakub Novák a trombonista Pavel Čermák.
Večer v Betlémské kapli diriguje 5. ledna šéf orchestru Petr Popelka.
Antonio Vivaldi komponoval vynalézavě, pokud se týká kontrastů v harmonii, energických temp a rytmů i výrazné melodiky, psal s evidentním potěšením a nechal ze svých děl promlouvat radost ze života. Takový je i Koncert B dur, těžící z obvyklé kontrapozice rychlých vět s pomalou větou uprostřed a z efektů nástrojové virtuozity.
Sinfonia concertante Es dur je jedním z plodů Amadeových kompozičních výbojů, kdy mimo jiné experimentoval s koncertantní formou na pomezí symfonie a nástrojového koncertu. První věta je i přes rychlejší tempo majestátní, druhá klasicky pomalá, finále se odvíjí svižně. Pro violový part Mozart předepsal užití scordatury, přeladění nástroje o půltón výš ve jménu svítivějšího zvuku strun.
Sonátu pro trombon, dvanáct smyčcových nástrojů a klavír dokončil Josef Matěj v srpnu 1965. Jejím adresátem byl Zdeněk Pulec, v letech 1958 až 2001 první trombonista Symfonického orchestru Československého rozhlasu a současně člen těles hrajících swing a taneční hudbu. Během komponování skladby zemřel Jaroslav Ušák, Matějův přítel, zakladatel české trombonové školy. Autora to přimělo k přepracování druhé věty do podoby smuteční (Musica funebre). Podobně zaznívá vzpomínka i na samém konci díla, v závěru vysoce virtuózní třetí věty.
Variace na La Folia di Spagna, publikované v roce 1816, byly poslední rozsáhlou orchestrální kompozicí Antonia Salieriho. Jedná se o cyklus různorodých variací, vynalézavě kroužících kolem předlohy nejrůznějšími stylizacemi – instrumentačními i výrazovými. Jde o jednu ze Salieriho nejlepších skladeb.