Andy Warhol: Pop-art v kulisách tudorovské gotiky
0 Jan Šída 9.9.2013Výstava Zlatá šedesátá, která představuje tvorbu Andyho Warhola, trvá v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou do 29. září. To, co je na ní opravdu pozoruhodné a originální je prostor, kde se díla prezentují.
Sám Warhol by to nevymyslel lépe. Vždyť právě Pop-Art miluje kontrast a spojování na první pohled nespojitelných symbolů (hypermoderní umění v kulisách romantizující tudorovské gotiky zámku). Tohle organizátoři pochopili opravdu dokonale.
Překvapení nastává už v „předpokoji“. Návštěvník ještě ani neviděl první dílo a už ho ze všech stran bombarduje pop-art v krystalické podobě. A navíc ještě vytvořený díky náhodě. V prostoru, který vede ke vchodu, jsou totiž sochy z nechvalně proslulé Hitlerovy soukromé sbírky umění. A mezi nimi jako z jiného světa vyrůstají postery, které se vztahují k výstavě. Takže oba druhy umění najednou samovolně do sebe zapadnou. Svalnatý atlet jako kult totalitní síly vesluje směrem k nápisu Zlatá šedesátá s plechovkami Campbellových polévek v patách. Zatímco nahá Venuše má za zády pálicího Elvise v kovbojském kostýmu. Jak už bylo výše řečeno, božský Andy by to lépe nevymyslel.
Po této overtuře čeká návštěvníka výstavy další prostorový zážitek. Pruhy světla, procházející gotickými okny vytvářejí velice sugestivní atmosféru. Některé exponáty jsou nasvíceny z úhlů, které by běžný reflektor ani nemohl zaujmout. A díky slunci se navíc osvětlení mění. Takže pokaždé vlastně navštěvujeme trochu jinou výstavu.
Výběr jednotlivých prací nebude pro milovníka Warhola nijak překvapující. Najdeme v něm očekávané série portrétů Mao Ce – tunga, rudého Lenina či zlatovlasé bohyně sexu Marilyn. Pozorný divák objeví mezi podobiznami významných osobností i Franze Kafku. Samozřejmě nemůže chybět ani vyplazený jazyk Rolling Stones, žlutý banán spojený se skupinou Velvet Underground nebo proslulé polévkové červenobílé plechovky.
Určitě je dobře, že jsou tam vystaveny i předměty spojené s umělcem samotným (sako nebo šátek), stejně jako jeho dobové fotografie. Díky tomu se Warhol lidem představí jako obyčejný (byť přesto geniální) člověk dané doby.
Poněkud zvláštní však byla mediální přestřelka, která se strefovala do faktu, že ne všechny exponáty byly originály (část děl zastupovaly kopie). Zvláštní proto, že u Pop – Artu mizí ostrá hranice mezi originálem a kopií, pravým a nepravým. Naopak, v tomto stylu je důležité prolínání obou rovin a vytváření nové, překvapující kvality. A velice důležitá je také výrazná vizualita toho kterého díla. Čím šokující, tím lepší.
Takže by se dalo říci, že organizátoři (možná nechtěně) naplnili podstatu tohoto uměleckého směru v mnoha ideových směrech.