Nezlob se: Problém ambiciózních tatínků
0 Redakce 4.8.2009Otec Michaela Jacksona Joseph postavil v šedesátých letech minulého století své syny do latě, nalajnoval jim kariéru a vláčel je k její metě bez ohledu na to, že ztrácí jejich lásku a úctu. Vyšťavil je do poslední kapky tak, že se s ním později nejslavnější Jackson, Michael, odmítal setkávat, a když už k tomu muselo dojít, bylo to pro něho (jak sám tvrdil) traumatizující.Píše se dokonce, že když jej Joseph pro šoubyznys „trénoval“ a připadlo mu, že je Michael v daný moment málo mužný, drtil mu přirození se slovy, že není chlap, tudíž ho nepotřebuje. Údajně se tak postaral o jeho impotenci.
Starý Daniel Jerome Kelly podobně vedl svá roztomilá dítka v kapele Kelly Family. Nelze říct, že by nebyl úspěšný, ovšem s Josephem Jacksonem jej pojí to, že Jackson 5 ani Kelly Family na výsluní dlouho nepobyli a vztahy v rodině jejich řízení neposilnilo.
Jan Kraus před pár lety vymyslel pro svého syna Davida a jeho kapelu funkci bavičů ve svém televizním programu, čímž jim vzal důvěryhodnost pro další práci na hudební scéně a z dobrého úmyslu se stala šlamastyka, jež vývoj jinak nadějné party pozastavila.
Skupina Imodium byla na počátku řízena otcem zpěváka Thoma. Postupně ale její talent převýšil jeho ambice i manažerské dovednosti a jejich cesty se ku prospěchu obou rozešly. Thomův tatínek je dobrý muzikant, takže teď má dost času na své vlastní projekty.
Velmi ambiciózní – co se dětí týče – byli před časem Michal Pavlíček i Michael Kocáb. Byl to Pavlíček starší, který dohodl vydání alba skupině Moje řeč, v níž bubnoval Michal mladší. Díru do světa však projekt neudělal, chybělo mu více umu a divácké přízně. Do těžké situace dostal svou dceru Natálii na začátku její hudební kariéry táta Kocáb. Tak moc tlačil na pilu, až se realistka Natálie rozhodla raději využít svůj literární talent. Aby předešla případnému posměchu a nekonečnému vysvětlování co a proč, z hudební scény na čas odkročila.
Nový český objev Charlie Straight je zase veden svými otci spíše v oblasti obchodní. Toto řízení však selhává, neboť namísto vydání prvního alba u prestižní vydavatelské značky (a nabídky byly) si mladá třinecká čtveřice hýčká počin vydaný na vlastním labelu a alibisticky tvrdí, že si pro spolupráci vybírá partnery, kteří odpovídají jejím představám a s nimiž bude snazší v budoucnu zasáhnout zahraniční trh. Přitom ti neoddiskutovatelně znalí souvislostí u ní nepochodili.
S vědomím, že rodinné pouto nelze za normálních okolností přetnout a tudíž se ratolestem hlava rodiny od v dobrém úmyslu společně započaté práce těžko odhání, zastávám nicméně názor, že ambiciózní tatínkové kapelám škodí. Generační rozdíl ve vidění věcí obrušuje přirozený vývoj umělců, učí je počítat honoráře dříve než tvrdě pracovat a umožňuje jim tu a tam něco ošidit, neboť otcova přítomnost leccos záplatuje.
I historie ukazuje, že taková spojení netrvají věčně a v troskách často končí nejen profesní, nýbrž i osobní vztahy. Kapelám na startu nesměle doporučuji odehnat tatíky stranou. Ať fandí, jsou nablízku pro případ nouze, ale ať nejsou výkonnými řediteli! Jen tak bude cesta přirozená.
P. S.: Hudební historie samozřejmě zná i pozitivní případy otcovského spojení s muzicírujícími dětmi. V kapele Benjamimg Band z Petříkovic u Trutnova nemohli bratři tak dlouho sehnat basáka, až jim pomohl otec Olda, jenž se stal součástí rodinné čtveřice a na koncertech se svými dětmi teď klidně ukáže divákům nahý punkový zadek.
JAROSLAV ŠPULÁK