Nezlob se, ale…: Neradno léčit krále
0 Redakce 9.11.2011Dvanáctičlenná soudní porota v americkém Los Angeles uznala osobního lékaře zesnulého zpěváka Michaela Jacksona vinným z neúmyslného zabití. Osmapadesátiletý Conrad Murray, jemuž úřady hned po Jacksonově smrti odebraly pro jistotu lékařskou licenci, podal prý vokalistovi nadměrné množství anestetika propofol. O tom, jestli a na jak dlouho půjde sedět, se rozhodne na konci listopadu. Podle agenturních zpráv Murray nedal při vyhlášení verdiktu poroty najevo žádné emoce. Během uplynulých líčení ale u soudu působil skleslým dojmem a několikrát plakal.
Svět fanoušků a svět šoubyznysu hledaly viníka smrti, k níž došlo v červnu 2009, a Murray jako osobní lékař byl pro tu roli předurčen. Tak, jako se za dávných dob popravovali lékaři mocných za to, že jejich pán trpí nadměrnými větry a nepřestává jej bolet žaludek, neboť se jednoduše přežírá, dnes se postavila oficiální spravedlnost proti muži, který byl u toho, když Jackson vydechl naposledy. Přitom na jeho místě mohl být kdokoliv jiný.
U soudního líčení v Los Angeles padla různá zajímavá slova, probíraly se nejroztodivnější spekulace, hledalo se jejich uvedení do praxe, diskutovalo se o Jacksonově skutečném zdravotním stavu a promítaly se obrázky mrtvého zpěváka ve vpravdě nedůstojné poloze.
Murray se při tom všem za svou práci u Krále popu určitě několikrát dobrovolně proklel. Jako mnoha jiným lékařům v minulosti, i jemu se potvrdilo, že neradno léčit krále.
Ani toho popového, neboť každý král je příliš na očích a všechna pochybení, která v souvislosti s jeho osobou nastanou, nutně vyžadují viníka a jeho potrestání. Svět si to pro dočasný klid žádá.
Není pochyb o tom, že Murray byl za své služby za Jacksonova bytí bohatě odměňován. Peníze jsou sladké mámení, a on mu podléhal. Vše nasvědčuje tomu, že se pouštěl do postupů, s nimiž neměl zkušenosti. Expert na anestetika dokonce prohlásil, že Murray neměl o propofolu dostatečné znalosti a nezvládl ani první pomoc v době, kdy pacient umíral.
Murray se do celé té šlamastyky namočil sám. Pokud bylo léčení Jacksona nad jeho schopnosti a on ho přesto vykonával, trest si zaslouží. Smilovat by se nad ním ale měli třeba kvůli tomu, že jeho pacient byl nevyzpytatelný a velmi nevyrovnaný člověk. Bylo mu sice padesát let, byl tedy již dospělý, nicméně jeho životní kroky vypovídaly spíše o tom, že byl teenager, nezodpovědné velké dítě, které nebylo schopno usnout bez tabletek. Murray se zřejmě domníval, že za služby tomuto tvorovi na něj čeká snadná láce. Ukázalo se však, že nikoliv. Ono velké dítě nezvládlo svůj návrat na pódia spojený s vizí, že bude moci zase pomáhat světu. Nezvládlo ho tak, jako předtím nezvládlo spoustu jiných věcí.
A zatímco Jackson zemřel skoro jako hrdina, byť to žádný hrdina nebyl (byl ale skvělý zpěvák), Murray je terčem hněvu fanoušků a prošel si u soudu dramatické chvíle, při nichž musel lhát nebo konstruovat, čímž pozbyl zbytky důstojnosti a důvěryhodnosti.
Jeho obhájci zpočátku tvrdili, že se Jackson předávkoval propofolem sám. Později to tvrzení mírnili a odvolávali se na jakýsi smrtící koktejl nachystaný z více léků, které v osudný den pozřel. Vyrukovali také s jeho závislostí na demerolu, léku proti bolestem, jež mu měl podávat dermatolog Arnold Klein. Murray prý neměl o zpěvákově závislosti tušení a nemohl vědět, že při podání propofolu nastanou komplikace s tragickým koncem.
To tvrzení byla potupná prohra, neboť při pitvě se žádné stopy po demerolu v Jacksonově těle nenašly. Klein navíc řekl, že podával jen malé dávky, když mu upravoval nos a čelist.
Léčit krále je v jakékoliv době velmi nebezpečné.
JAROSLAV ŠPULÁK