Nezlob se, ale… Comebacky jsou naleštěná bída
0 Redakce 5.1.2010Soundgarden ohlásili pro letošní rok návrat, pročež by se chtělo zvolat ono obyčejné a radostné „Hurááá!“. To je ale nebezpečné, neboť jakmile radostné emoce ze zprávy opadnou (někdy to bývá záležitost mála vteřin), vytvoří se zástup otázek modifikovaných na jediné téma. Má takový comeback smysl?
Buďme konkrétnější. Jaký smysl má comeback Soundgarden? Vyvolá nadšené „Hurááá!“, přinese zřejmě turné, během kterého se budou návštěvníci pídit výhradně po slavných peckách z devadesátých let (kdy kapela na světové scéně excelovala), čtveřice se možná pokusí nahrát nové album, to ale zřejmě až v momentě, kdy svět její návrat dostatečně statečně přijme. Případným nahráváním by totiž čelila obrovskému očekávání – emoci, kvůli které se drtivá většina návratů na hudební scénu v minulosti ukázala jako zbytečná, vykalkulovaná a marná.
Nejmarnější návrat historie se uskutečnil v roce 1996. Tehdy absolvovali koncertní turné Sex Pistols, ikona britského punku poloviny sedmdesátých let. Snažení muzikantů na pódiu bylo komické, koncerty byly povětšinou zoufalé a nebýt staré popularity, leckde by staří pankáči své staré idoly snad i vypískali. Zatímco oni se totiž vyvinuli a sžili s lepší muzikou, Sex Pistols ani omylem. Zoufale drhli dokola tři akordy a tvářili se, jako by měli během deseti minut změnit svět. Na koncertě v Praze to tehdy bylo velmi markantní.
Finančně to ale bylo pro kapelu požehnání. Její členové se postavili ekonomicky na nohy. Pravý důvod, proč většina comebacků vzniká. Dodnes totiž nevydali Sex Pistols nové album, byť své návraty zopakovali v roce 2002 a naposledy před třemi lety, odkdy ze scény nesešli.
Když před časem Jožo Ráž ze slovenského Elánu otevřeně přiznal, že kapela přichází po dlouhé době na pódia kvůli tomu, aby se zlepšil stav jeho konta, bylo to chlapské. Myslel si to tak zřejmě i Oceán, který chystal návrat v roce minulém – bez Muka, s Charvátovou. Nepřiznal to a nakonec se stejně nevrátil. Tvrdí se různé věci, třeba to, že jeho finanční požadavky byly tak vysoké, že to lidé kolem v podstatě spící kapely nebyli ochotni dále akceptovat a spolupráci stopli.
Naleštěná bída návratů charakterizovala i třetí zmrtvýchvstání britských The Police. V letech 2007 a 2008 absolvovali úspěšné turné, namastili si kapsy, ovšem ze společného ježdění byly jen další nevraživosti mezi muzikanty a album pouze koncertní, nikoliv nové. Britští Blur se zase s velkou slávou loni zmohli jen na pár koncertů. Na další spolupráci se nedomluvili. Osobně se domnívám, že už by, stejně jako výše jmenovaní, neměli hudebně co říct.
Se Soundgarden je tu ale přece jenom naděje. Zpěvák Chris Cornell uvažuje moderně (dělal s Timbalandem, zpíval ve veleúspěšných Audioslave), bubeník Matt Cameron prošel spoustou zajímavých sestav, potenciál mají i Shepherd a Thayil. Věřme, že mají své následující kroky analyzované a nechtějí pouze uzmout co největší dílec z koláče peněz od fanoušků a sponzorů.
Nebylo by totiž od věci, kdyby se objevil jeden opravdu smysluplný návrat,
JAROSLAV ŠPULÁK