Tricky: Repetitivnost se mění v těžkou nudu
0 Redakce 27.11.2008Roxy narvaná k prasknutí, všechny možné kouře a nemalé očekávání publika.Kolem půl deváté se kapela pomalu rozjíždí s těžkou basou přecházející do You Don´t Wanna (nebo-li remake Sweet Dreams). Vtipný známý znalecky pokýval svou velkou plešatou hlavou a zamumlal: „To bude zase temnota…“ Načež se vplížil gangsta chůzí (zlomenina dolní končetiny oblige) Tricky Kid a spustil společně s vokalistkou Past Mistake. Zvuk (ze shora i zdola) byl příšerný. Hnusně přebasovaný, bez reliéfu, kde zanikal jak Tricky, tak klávesy a tušené kytary. Tricky se zdánlivě dostává do formy (rozhoupe se a poskočí), sundává mikinu a do půl těla se tváří jak utržený pitbul s astmatickou vzteklinou. Bohužel jen vizuálně.
Tricky šeptá, otočený zady k publiku si něco brouká, zatřese svými krátkými dredy, občas něco zavije, zatřese rukou a celkově se jen tak náměsíčně motá okolo. Tedy pokud je vůbec na scéně a nevykuřuje někde za bednami. Repetitivnost se mění v těžkou nudu. Jako by se čekalo až to konečně vzývaný Adrian rozbalí. Párkrát se zarapuje (nebo se part vynechá), objeví se vytoužený motiv, zaimprovizuje se, Tricky zablbne s mikrofónama, ale jen se pořád bloudí ve fantomatických krajinách. Anonymní kapela bez charismatu (a to měli v ansámblu basačku) jela bez osobnosti, ale alespoň zazářila v Girls nebo Overcome. Finále zesvalnatělo s Joseph a nářezem Ace Of Spades. Koncert mohl být ostřejší, méně letargický a nespoléhat jen na obří charisma Trickyho. Někdo byl spokojený, někdo rozčarovaný a někdo těžce zklamaný.
Osobně jsem tak nějak čekal o hodně více z fantastického potenciálu umělce.
TOM KOMÁREK (foto: MySpace umělce)
24.11.2008 – Praha, Klub Roxy