Sophie Hunger: Zamilované setkání Prahy a Sophie
0 Redakce 6.10.2010Že máme tu čest se suverénní a dokonale originální zpěvačkou, která rozhodně bude i dál stoupat do vyšších a vyšších pater evropské scény, bylo jasné už v prvních vteřinách koncertu.
Koncert pro zaplněnou pražskou Akropoli uvedla snad nejtěžším způsobem, jaký vůbec mohla zvolit. Zcela civilně předstoupila před mikrofon a čistě „a capella“ zapěla úvodní skladbu. Bez zaváhání získala celý sál na svou stranu a nebylo co řešit.
Vynikající kapela se uvedla skladbou Leave Me With The Monkeys, která otvírá i novou desku „1983“, jíž Sophie svým koncertem představila. Paleta hlasových výrazů, kterou dokázala Sophie využít na ploše jediné skladby je úchvatná. Přesvědčivá je v intimních šeptaných pasážích, během několika vteřin vás pak dokáže plným a sytým hlasem zelektrizovat do pozoru. A fascinující je, že stejným způsobem nakládá i s kytarou, kterou buď sotva znatelně hladí, nebo do ní bez respektu buší. To vše nevykalkulovaně a intuitivně střídá, a publikum tím naprosto pohlcuje. Navíc spolu se svým spoluhráčem v popředí, multi-instrumentalistou Christianem Praderem, co píseň vystřídali nástrojové obsazení. Působivý kolotoč ještě podtrhla jazyková pestrost Sophiina repertoáru, který vedle němčiny a angličtiny zcela přirozeně doplňuje francouzština a taky pregnantní švýcarská němčina.
Koncert zvolna gradoval, skladby se rozevírali do vynikajících, až noisových finále (samozřejmě v jemném, takřka akustickém zvuku), v nichž vynikla instrumentální zdatnost kapely, která zároveň nikdy nezačala nudit a improvizace nepřekročily vkusnou délku. Sophie se ukázala především jako písničkářka, která má nesmírný cit pro melodii, intenzitu a strhující rytmus. Hodně kytarová skladba Your Personal Religion se na vrcholu koncertu přelila do překvapivě hlučného jammu a do další skladby. Sophie předvedla svou ostřejší tvář a když se kolem čtvrt na deset ukláněla v objetí s kapelou, bylo jasné, že nadšené publikum ji nenechá odejít. Vracela se ještě dvakrát a koncert protáhla o celou půlhodinu. Když plaše podotkla, jak moc ráda se vrací do Čech, protože „v téhle zemi měla vždycky neuvěřitelné štěstí“, ovace ji odměnily za kompliment. Praha je opravdu na její straně.
JAKUB ANDĚL