Rock for People na cestě do Evropy
0 Redakce 7.7.2010Hudba mnoha žánrů, to v první řadě. Pak také jam sessions, vystoupení neslyšících bubeníků, diskotéky, závody na koloběžkách, pivo v pětačtyřiceti metrech, tříděný odpad, detektor lži nebo loutkové divadlo. To všechno přinesl letošní šestnáctý ročník festivalu Rock for People. Konal se od 3. do 6. července ve Festival Parku v Hradci Králové a udělal si osobní rekord. Dorazilo na něj 28 tisíc diváků, o tisíc víc než loni.
Rekordem byla také účast britských Muse. Podle slov pořadatelů to byla nejdražší kapela, která kdy na tomto festivalu hrála. Její cena šla do několika miliónů korun a Michal Thomes z pořádající agentury Ameba Production řekl, že když kapela účast potvrdila, nebyl si několik hodin jist, zda je vlastně rád.
Po skončení jejího koncertu ale jistě rád byl. Muse totiž přinesli málokdy vídaný zážitek, show se vším všudy, čirou dokonalost. Ať už šlo o instrumentální výkony trojice, nenápadný, leč jistý zpěv Matta Bellamyho nebo všechny ty podpůrné elektronické a nasamplované zvuky, které vůbec nepokořily živelnost základu a jsou veskrze moderní.
Muse nejsou jen dalšími pokračovateli Queen, jak často soudí. Oni jejich styl potáhli k důstojnému modernímu poprocku s progresivním zvukem. Odehráli své zásadní pecky, Bellamy se tentokrát nijak nehrnul k piánu a světelný park připomínal diskotéku budoucnosti. Na jejich vystoupení zkrátka nebylo nic špatně. Ani vydatné kytarové plochy, kterými Bellamy diváky radostně zásoboval.
Muse ovšem další hosty festivalu tak docela nezastínili. The Prodigy se nenechali, protože narozdíl od nich jsou na pódiu v pohybu, živelní a provokující. Jejich soundu vládla elektronika. Živé nástroje na pódiu sice použity byly, ovšem z reproduktorů nijak „nelezly“. Tahle kapela nicméně pobízí k tanci a vydání energie (své i diváků) do poslední kapky. To se jí s publikem v Hradci Králové podařilo provést.
Uspokojivým zážitkem byly i koncerty Skunk Anansie, The Subways a Editors. Všechny tři kapely byly dostatečně profesně vybavené a také potřebně syrové, Editors navíc ukázali, že to umí i se syntetickými prvky ve zvuku. Billy Talent přijeli, viděli a vyhráli, byť jejich melodické a uječené písně dostaly od výše uvedených svébytných kapel lekci z uměleckého přístupu k hudbě. V tomto ohledu naopak obstáli Coheed And Cambria, kteří zněli, jako když Black Sabbath spojíte s My Chemical Romance.
Vyjmenovávat další dobré účastníky ze zahraničí by sice bylo lze (Suicidal Tendencies, Tricky, Morcheeba, NOFX aj.), kdyby to však neztrácelo smysl. Rock for People je totiž festival, který bez okolků hledí za hranice. Respektuje českou hudební scénu, dortové třešničky z ní nabízí i na velkých pódiích (letos třeba Divokej Bill, Čechomor nebo Kryštof) a další sladké plody ve stanu pro pět tisíc diváků, velké prostory však patřily především zahraničním jménům.
Michal Thomes a Petr Fořt jsou vyhledávači zajímavých jmen. Jezdí po evropských festivalech a koncertech, opájejí se tam kapelami a ty zajímavé a cenově dostupné zvou na Rock for People. Netají se tím, že chtějí vystavět festival evropského charakteru, festival s územním přesahem. Každým rokem k tomu učiní krůček. Letos to byl skoro až skok.
Jaroslav Špulák (foto: Jakub Deml / www.jakubdeml.cz)