RGM Live Space: Bobřík odvahy?
0 Redakce 19.6.2009Zřejmě nejambicióznější domácí soutěž kapel RGM Live Space dospěla ke konci úvodní fáze. V červnu probíhá poslední ze základních kol. Soutěž se tváří jako největší projekt podobného druhu a opravdu se jí podařilo nad hladinu dostat zatím asi největší množství „podzemních“ talentů, na druhé straně část nafouknutých bublin splaskla a odvaha překvapovat místy zůstala nerealizovaná.
Dobrý koncept vs. realita
Sympatický koncept koncertů v renomovaném klubu Palác Akropolis za živé přítomnosti diváků, kteří mají vstup zdarma, je velmi přínosný. Bohužel na dobře vymyšlenou akci publikum zareagovalo poněkud vlažně. Řádově desítky fanoušků na jednotlivých koncertech sice postačí televizním kamerám, ale v sále atmosféru nevytvoří. Dosavadní nevysoký zájem publika je ale věcí částečně řešitelnou v průběhu soutěže. Snímání vystoupení pro televizi Óčko pak jednoznačně přináší velmi kvalitní koncertní záznam, pro mnoho účinkujících pravděpodobně dosud nejzajímavější mediální prezentaci v kariéře.
Princip, kdy z pětice v každém kole vyberou jednoho postupujícího diváci svým hlasováním a druhého porota, vypadá rovněž ideálně. Porota by měla vizionářsky hájit kvalitu, perspektivu a jedinečnost, zatímco diváci si vyberou podle sympatií a emocí. I v tomto bodě se dá hovořit o úspěšném konceptu, který víceméně plní svůj účel. Porota byla v případě této soutěže složena většinou z osobností, jejichž úsudku lze důvěřovat.
Přinejmenším zvláštní je ale ve srovnání s ambiciózním vystupováním značky několik nedotažených detailů. Nikdo se nepozastavil například nad faktem, že slibované webové profily jednotlivých soutěžících se rozběhly až krátce po odstartování soutěže a pro první kolo tedy kapelám poněkud zkrátil možnost zaujmout diváky. Zajímavé je rovněž nikým nekomentovaná změna v kole posledním, kde kapelu Landmine Spring nahradila částečně sestavou spřízněná formace Fly Fly Fly. Mou úvahu, zda je taková změna v průběhu soutěže vůbec v pořádku, se bohužel před koncertem nikdo nepokusil vyvrátit třeba jen malou zprávou na webu. Rozpačitosti, jako chyby v titulcích během přenosu, nebo dokonce v názvech kapel a písní (podotýkám, že mezi přenosem a vysíláním je obvykle nějakých čtrnáct dnů), působí vedle nafouklých ambicí poněkud úsměvně.
Koho RGM Live Space objevila?
V prvním kole se dva postupující z pětice uchazečů vyloupli překvapivě jednoznačně. Vůbec první vystupující, orchestr s názvem Doowhenblade složený z adolescentních nadšenců, sice interpretuje známé ska-rocková postupy, nicméně nadšení, přesvědčivost a drajv kapely byly s ostatními soutěžícími nesrovnatelné. Zcela právem si odnesli nominaci od diváků. Porota pak ocenila vyzrálou popovou skupinu The Roads. Vynikající vrstevnaté vokály a chytlavá melodika ve stylu Beatles/Coldplay/Keane jsou devizy, které, jak se později ukázalo, pasují The Roads na jedny z nevětších favoritů.
Špinavá kytarová image floutků britského střihu přesvědčila hlasující diváky, aby si z druhého kola vyžádali kapelu The Pure. Originální hlasový projev frontmana zlehka připomíná například britského samorosta Richarda Ashcrofta. Následovat je pak bude uvolněné reggae s hutnými tanečními smyčkami v pozadí, typické pro favorita poroty, skupinu Afrodisiak. Vynikající rytmika a nenucený projev se staly hlavními taháky březnového dílu soutěže. Přesně z důvodu drobných nedostatků v těchto polohách pak nepostoupila trochu křečovitá kytarovka L.A., která dle nahrávek jistě mířila výš.
S ubíhajícími koly jako by se snižovaly rozdíly mezi favority a outsidery, v dubnu poprvé nebyla mezi dvěma šťastnými a třemi odstoupivšími tak výrazná mezera. Kolo, jinak laděné do funky a r’n’b, nakonec z pohledu diváků zbořili berounští No Heroes, jediný výrazně kytarový zástupce. Přesvědčivostí a nasazením je ale klidně mohli porazit M.Y. Music, kteří našlapaný rockový repertoár s prvky romské world music možná až příliš natlakovali. Snad proto místo nich porota volila umírněnou soulovou skupinu Sixin s fenomenální pěveckou dvojicí, vizuálně poněkud komickou, hlasově však bezkonkurenční.
S přibývajícím časem jde do tuhého. Květen nabídl zřejmě nejalternativnější kolo, ale právě proto poskytl nejvíc pozoruhodností. Tipovat vítěze bylo nadlidským úkolem. Publikum nakonec přesvědčila nejostřeji nabroušená kytarová skupina Zima, která stojí za pozornost především pro citlivé zakomponování elektroniky a pro svébytné texty s podivnou potemnělou atmosférou. Porota pak mohla volit buď výrazné The Wavemen, kteří předvedli suverénně nejobjemnější a nejplnější zvuk s velmi silnými skladbami písničkářského střihu, nebo například zajímavý akustický intelektuální projekt Model Bazaar, naopak komornějšího ražení. Zvolila ale folkové trio Jananas s propracovanými texty v češtině, které balancují na hranici jemného humoru, kritické štiplavosti a mírné společenské angažovanosti.
V závěrečném trochu slabším kole, v němž hlasování dosud probíhá, je hledání favoritů již prací zcela marnou. V opět ostřeji kytarovém dílu může jasně formulovaný zvuk s ozvuky punk-rocku posunout kapely Bank Holiday a The Crossroads, dlouhá historie a pravděpodobně silnější fanklub naopak pražské Lus3. Pro FlyFlyFly hovoří současná image a asi nejtvrdší zvuk, skupině Mothers Angels může pomoci pro toto kolo ojedinělá čeština. Pravděpodobně však z tohoto výběru nevzejde veliký favorit celé soutěže.
Odvaha mohla být větší
Odvaha hledat zcela nové a originální skupiny ještě může utonout v příjemném popovém hávu; překvapivost výběru je bohužel minimální. Kvalita je ale u všech dosud postoupivších naprosto bez diskuse. Zejména naživo budou sety většiny semifinalistů patřit ke špičce. Podzimní souboje o finále tak představí zajímavou sondu do světa klubové scény, při pohledu z té měkčí, popové stránky dokonce až překvapivě reprezentativní.
JAKUB ANDĚL