Metallica v Praze zahrála “černé” album od konce, a dobře
0 Redakce 9.5.2012Kdyby fotbalisté Slavie a Bohemians na stadionu v pražském Edenu předváděli stejně kvalitní výkony jako 7. května slavná Metallica, byli by bezesporu štikami nejvyšší soutěže. Kovová legenda při své páté návštěvě v České republice nezklamala šiky svých příznivců, kterých se sešlo na 30.000, a dokázala, že se za čtyři desítky let stala solidní metalovou institucí. Návrat k "černému" albu, které před lety vyvolalo kontroverzní názory mezi jejími ortdoxními příznivci, se na prvním koncertu světového turné ukázalo jako šikovný tah.
Vzhledem k tomu, že turné vrcholící na osmi koncertech mezi 28. červencem a 9. srpnem v Mexico City, v Praze začínalo, nebyl před koncertem k dispozici věrohodný setlist. Fanoušci se proto dohadovali, zda "černé" album, od jehož vydání uběhlo 20 let, zazní na začátku nebo v závěru show, většinou však nikdo nepochyboval, že zazní vcelku. Metallika nakonec blokem "černého alba" roztrhla sled svých hitů i nečekaných písní a překvapila, když skladby na počest výročí své stěžejní nahrávky zahrála v obráceném pořadí, než jsou na desce.
Nečekaný byl už úvod koncertu. Po efektní protiválečně laděné videoprojekcí podkreslené melodií The Ecstasy of Gold z dílny Ennia Morriconeho přišla nečekaná pecka v podobě Hit the Lights, nejstarší písně Metalliky, kterou v roce 1982 nahrála pro kompilaci Metal Massacre. Následovala titulní skladba alba Master of Puppets z roku 1986 a dva kousky z … and Justice for All (The Shortest Straw, Blackened) proložené peckou For Whom the Bell Tolls z druhého alba Metalliky z roku 1984 Ride the Lightning.
Po tomto retro výletu do konce metalových 80. let přišel čas "černého alba". Nálada byla výborná. Tři velké projekční plochy umožnily nadšeným divákům sledovat dění na jevišti i ze vzdálenějších míst na stadionu, který se zaplnil lesem zdvižených rukou. Kytarista Kirk Hammett s vizáží jednoho ze čtyř mušketýrů, ocopánkovaný baskytarista Robert Trujillo, proplešatělý bubeník Lars Ulrich a lídr kapely zpěvák a kytarista James Hetfield, jehož zdobila šedivá bradka, vypadali, že jsou v pohodě a koncert si užívají.
Správně nostalgickou náladu vyvolalo promítání starých záběrů z období vzniku "černého" alba a na počest 20 let od jeho vydání kapela zahrála i tři písně, Don't Tread Me On, My Friend of Misery a Struggle Within, které na koncertech dosud nehrála. Blok uzavřel Enter Sandman, nechyběla ani slavná Nothing Else Matters, kterou Hetfield prý nechtěl původně dát kapele k dispozici, protože mu přišla příliš osobní. Vedle této balady zazněla i jedna z nejtvrdších písní Metalliky, temná Of Wolf and Man.
Také pro pochopitelný přídavek si Metallica vybrala písně pro metalové pamětníky. Nejmladší skladbu celého koncertu, Fuel z roku 1997 doplnily mohutně aplaudované pecky One z … and Justice for All a kapelou i fanoušky oblíbené Seek & Destroy z bezmála třicet let starého debutu Kill 'Em All.
Metallica v Praze vedle typického rychlého střídání temp, nekompromisního zvuku a kompoziční i hráčské zručnosti překvapila nasazením s několika chybami, ale i láskou ke svému klasickému repertoáru. Definitivně tím i přes několik slabších chvilek a zbytečně nabubřelému show v závěru v mých očích smazala rozpačitý dojem ze svého prvního vystoupení v Čechách na začátku 90. let v Brně.
Sluší se dodat, že tisíce nedočkavců už několik hodin před příchodem hlavních hvězd zabavila nejdříve francouzská heavymetalová formace Gojira. Po ní se na scéně objevila kalifornská skupina Machine Head. Hudebníci z Oaklandu, kteří na stejném místě hráli před Metallikou již v roce 2008, svým setem přesvědčili o svých kvalitách.
Metallica (Machine Head, Gojira), 7.5. 2012 Synot Tip Aréna, Praha
RICHARD WINTER