Mari Boine přivezla poselství ze severu
0 Redakce 2.12.2009Praha má sámskou zpěvačku a emancipátorku Mari Boine a její kapelu ráda. Seveřané do metropole přijeli už počtvrté a tentokrát je vítal zaplněný sál KC Vltavská. Mari Boine představila nové Čuogva Áirras – Sterna Paradisea. Koncert se nyní nesl v méně „bojovném“ duchu, ale poselství a energie ze severu opět zanechaly v posluchačích víc než pocit skvělé koncertu.
Mari Boine vyšla na podium sympatické holešovického kulturáku v neděli 15. listopadu krátce po půl deváté. Neznámější bojovnice za právo na sebeurčení téměř zapomenutého severského národa Sámů (které většina lidí zná spíše pod pejorativním pojmem´laponci´) koncert odstartovala svou stěžejní písní Gula Gula, ze stejnojmenného dvacet let starého alba, které znamenalo velkým průlom v její kariéře.
Listopadový koncert se však nenesl přímo v ´tradičním´ bojovém duchu, jak jsme byli u předchozích vystoupení zvyklí. Mari Boine tentokrát přišla s mnohem smířlivějším tonem, ba co víc, valnou většinu svého vystoupení věnovala písním o lásce.
„Na svých předchozích osmi albech jsem měla pouze dva lovesongy a řekla jsem si, že to už je skutečně zlé, že to musím trochu napravit a dohnat,“ nastínila s lehkým úsměvem zpěvačka změnu svých záměrů pro nové album a zřejmě i příští období.
Dost možná na tom má podíl i její čerstvé mateřství, jak se svěřila. Mari Boine totiž porodila před sedmi měsíci a její tvorba od té doby nabírá poměrně nový směr. Divoké, expresivní a poměrně rozsáhlé skladby plné improvizace nyní častěji doplňuje kratšími písněmi s přirozenou stavbou.
Z jakéhosi ´avantgardně intelektuálního´ hlediska se může jednat o jev poměrně nežádoucí. Nedivil bych se ani, kdyby nové Mariino album bylo někde označeno za trochu kýčovité. Ovšem je to opravdu o nastavení měřítek pro to, co kýč je a není. Pro ty, kdo za něj označují vše, co je pouze a jednoduše krásné, tomu tak zřejmě bude. Troufám si ale odhadnout, že lidé, kteří Mari Boine opravdu její sdělení rozumí, nebudou mít (a koncert to jen potvrdil) s její novou polohou žádný problém.
Hlavní zbraní u ní totiž stále zůstává její přirozenost, kreativita a v neposlední řadě schopnost obklopit se skvělými spolupracovníky. Všichni členové doprovodné kapely jsou skutečnými mistry nástroje, přitom k němu obvykle přistupují s velmi minimalistickým přístupem.
Mari Boine přináší opravdu nevšední zážitky, jaké lze jen těžko porovnat s jinými hudebníky. Vládne totiž úžasnou mocí, která dovoluje posluchačům napojit se na ´ducha´ její hudby. Koncerty Mari Boine navíc hudbu jako takovou přesahují. V každé pauze mezi skladbami přináší zamyšlení nad různými tématy, která vedou obvykle do středu – tedy k nám samotným – aniž by sklouzávaly ke klišovitosti.
Kdo někdy na vystoupení Mari Boine byl a dokázal se na sámskou umělkyni naplno napojit, odnesl si mnohem více, než jen zážitek ze ´skvělého koncertu´. Nejinak tomu bylo i 15. listopadu v KC Vltavská.
LUDĚK KAZDA