Madonna: Cukrátka pro nevděčné haranty
0 Redakce 14.8.2009Na minutu přesně naplánovaná show královny popu začala v Praze s víc jak půlhodinovým zpožděním. Ne že by to byl jediný problém toho večera, nicméně od devíti pěti do jedenácti hodin, jsme naštěstí v pospolitosti čtyřicetitisícového davu zapomněli, že jsme v Praze na Chodově.
Zuřivá profesionalita kombinovaná s věčnou nezralostí narcistní povahy dělá divy. Od začátku do konce propracované Madonniny show měl člověk pocit jako v chrámě Páně. Světla, animace, taneční kreace a samozřejmě pečlivě pěstovaná a léty prověřená aura rebelky, která neztrácí ani na moment spojení s obsahem toho, co chce svými písněmi sdělit světu. Průřezový setlist zahajuje na turné titulní track Candy Shop z poslední desky a na náspu v jižní části Prahy přichází chladná zpěvačka, aby se potkala se stejně chladným publikem. Už to vypadalo, že situaci nezachrání ani šlágry jako Human Nature a Vogue.
Madonna se snažila burcovat publikum k nějakým reakcím, bohužel skoro do konce její snahu rozbíjela hradba znuděných manažerů, mamin a měl jsem pocit, že jsem v dáli zahlédl i dobrého vojáka Švejka… Ledy trochu roztály při Skladbách Devil Wouldn´t Recognise You a Miles Away snad i proto, že z nich byla poprvé patrná živá kapela, na kterou je snad české publikum se svým bigbítovým genomem citlivé. Prostřední pasáž koncertu navíc doprovázela i skvělá show a atmosféra správně zhutněla. Uvolnění v podobě letní pecky La Isla Bonita, kterou s Madge hrála romská kapela a pokračovala ještě další tři skladby sólo, předznamenalo strhující finále. A nebyla by to Madonna, kdyby do světa nevyslala zdvižený varovný prst (obvykle prostředník).
I děti, které si dosud mysleli, že skladba 4 Minutes znamená, že se čtyři minuty má jenom pařit, z animací a humanitárních videoprojekcí pochopili potenciál a záměr umělců nejvyšší ligy překročit rámec zábavy a zahrnout do svého díla i prvky filosofické. No a pokud ne, Like a Prayer coby ekumenické divadlo pro masy nenechalo nikoho navážkách, jak to vlastně Královna a její suita myslí s morální a duchovní obrodou svého publika. Mrazilo z toho na zádech, a tím budiž Madonna a její pražské vystoupení zařazeno mezi to nejlepší, co jsme zde měli možnost vidět a slyšet.
Naopak nejhorším zážitkem mého života, který se týká koncertů, byla organizace, za kterou si pořádající agentura Live Nation zaslouží a zcela určitě i vyslouží peskování a výsměch. S tím, že má ve zvyku každou louku, na které něco pořádá, vysypat stavebním recyklátem (drcené cihly a jiný stavební materiál), na němž se tři hodiny opravdu zle stojí a chodí, s tím jsme smíření od dob areálu na Kolbence. Ale pouštět a zase vypouštět čtyřicetitisícový dav dvěma branami bez osvětlení, navigace nebo součinnosti pořadatelské služby a dopřát tak platícím divákům dvě hodiny strávené v na louce zakopávajíc o kameny a hromady plastových lahví… I festivaly pověstné svojí divokostí a bojovými podmínkami už dnes vypadají minimálně o třídu lépe.
Kéž by se napříště všechny aspekty koncertu podařilo vyladit lépe. Nemuseli bychom si dokonalý kulturní zážitek kazit poznámkami a narážkami na trvající a všudypřítomnou malost českého rybníčku.
PETER SLÁDEČEK (foto: Madonna.com)
13.8.2009 – Praha