Dream Theater: Metalové divadlo pro náročné
0 Redakce 1.7.2009Po jednom z nejhorších koncertních zážitků tohoho roku, který mi svým odfláknutým pražským koncertem připravili Limp Bizkit, jsem na americké Dream Theater šel s mírnou nedůvěrou. Mé obavy v poměrně nabouchané Tesla Areně naštěstí rozehnali už předskakující Cynic.
Tahle taktéž americká partička, která v roce 1993 vydala jedno ze základních deathmetalových alb Focus, se nedávno vrátila na pódia i do nahrávacího studia a jejich album Traced in Air je zatraceně dobrým comebackem. A zakládající členové seskupení Paul Masvidal a Sean Reinert se spolu s kytaristou a vokalistou Tymonem Kruidenierem v Praze vytáhli. Jejich zhruba půlhodinový set byl plný pestré metalové muziky s lehkou příměsí jazzu, která svou progresivitou dobře naladila vstřícně reagující fanoušky na hlavní hvězdy večera.
I kdyby Dream Theater za nic nestáli, ta chvilka s Cynic za cestu do holešovické haly stála, napadlo mě během jejich vystoupení. A to jsem ještě netušil, že mě čeká více než dvě hodiny dalšího solidního a hlasitého zážitku s Dream Theater.
Kapela, kterou provází pověst jednoho z nejsehranějších souborů světa v žánru progresivního metalu, nedávno vydala album Black Clouds & Silver Linings označené bubeníkem Mikem Portnoyem za "třaskavou nálož". Většina jejích věrných příznivců, kteří do Tesla Areny dorazili v pestrých tričkách s logy Dream Theater, však tvrdí, že pořádně třaskavá je celá jejich diskografie.
Skupina ve složení James LaBrie (zpěv), John Myung (baskytara), John Petrucci (kytara), Mike Portnoy (bicí) a Jordan Rudess (klávesy) nenechala posluchače ani pořádně vstřebat zážitek z předkapely a spustila smyčcové intro. Za chvíli už v hale svítily stovky mobilů v rukách návštěvníků vítajících borce, kteří prodali ve Spojených státech přes dva miliony alb a více než šest milionů po celém světě. Ti přiměli přední řady ke křepčení už mohutným nástupem v podobě skladby In The Presence Of Enemies, Pt. 1 z dva roky starého předposledního alba Systematic Chaos.
Zvuková koule, která se vytvořila nad pódiem, mě trochu vylekala, ale zvuk se velmi rychle srovnal, takže jsem nepřišel o jedinečný zážitek, který od prvních minut sliboval poslech hlasivek operně školeného kanadského zpěváka Kevina Jamese LaBrieho.
Kdo přišel na pestrou paletu ostrých metalových riffů, romantických ploch a, nebojme se toho slova, také popu, nemohl být zklamán. Jako ostatně každý, kdo ten večer nebyl zvědavý na nekomplikované krátké a lehce čitelné písně. Něco takového totiž od Dream Theatre očekávat nelze, což potvrdila i ochutnávka z jejich dva měsíce staré novinky Black Clouds & Silver Linings. Skladba A Nightmare To Remember totiž přesně odpovídala tomu, co k hudbě Dream Theater prohlásil fenomenální klávesák Jordan Rudess: "Tahle kapela už vytvořila docela dost muziky a vytvořila si jasně rozeznatelný rukopis, v jehož rámci experimentuje."
Jinak byli návštěvníci Tesla Areny svědky procházky různými alby a obdobími mnohaleté kariéry Dream Theater. Vychutnali jsme si Beyond This Life z deset let starého koncepčního alba Metropolis Pt. 2: Scenes from a Memory, s úžasem sledovali technickou suverenitu muzikantů v Hollow Years z roku 1997 a alba Falling Into Infinity, dočkali se i "erotomani" (patnáct let stará Erotomania z Awake), část publika si zazpívala The Spirit Carries On a spokojeně jsme si podupávali při rockovém kousku As I Am pocházejícího z Train of Thought z roku 2003. Kapela naštěstí vůbec nezněla akademicky jako na některých svých nahrávkách.
Když došlo na přídavky tvořené směsí skladeb ze stěžejního alba Images And Words, objevila se v předních řadách nad hlavami diváků vlajka s logem Dream Theater inspirovaným pečetí skotské královny Marie. Aby ne, tohle bylo nejen pro milovníky metalu opravdu královské představení. Věřím tomu, že přítomní aktivní muzikanti měli buď chuť rozdupat své nástroje, nebo jít okamžitě do zkušebny a cvičit, a cvičit, a cvičit…
RICHARD WINTER
30. července, Tesla Arena, Praha