Coalesce: Splašení voli
0 Redakce 1.7.2009Zpěvák Sean Ingram jednou řekl: „Na turné v roce 2002 jsme hráli na velkých pódiích a dobře nám platili. Ale my jsme veteráni, kapela, která hraje na podlaze mezi lidmi.“Pražský klub Futurum pódium má, sice není obrovské, ale stačí na to, aby i nižší diváci dobře viděli na muzikanty. Coalesce si nestěžovali a občas seskočili mezi fanoušky. Osazenstvo Futura se během čtvrtečního večera dost proměňovalo, festival Hit the Pit III totiž sdružil pět různých skupin. Všechny byste sice našli v obchodě v kolonce hard and heavy, jinak se od sebe ale dost lišily. Klub se proto zaplnil přibližně z jedné třetiny.
Coalesce nastoupili krátce po desáté večer jako čtvrtí v pořadí, vyzkoušeli mikrofony a odposlechy, Sean odložil brýle, uchopil mikrofon a začal řvát. „Jsi skvělej, zvukaři!“ chválil hned po první skladbě. V sále se ale všechny nástroje slévaly do sebe, kytara se ztrácela a řev zněl spíš jako šepot. I v tuhle chvíli ale vystoupení nepostrádalo sílu a jedinečnost, před vámi přece stáli Coalesce – kapela, která svoje nejzásadnější album natočila před jedenácti lety a potom se skoro třikrát rozpadla. Přesto byste si ale přáli skupinu slyšet a nejenom vidět. Zvukař vše napravil a počínaje čtvrtou písní jste si mohli stěžovat už jen na akustiku Futura.
Coalesce vydali 15. června novou desku Ox a právě z ní nejvíc zahráli. Nevyhýbali se ani skladbám, ve kterých se kromě řevu i zpívá. Skvělá The Comedian in Question celý koncert odstartovala. Tělnatý Nathan Richardson bušil do bicích jak o život, Nathan Ellis se komíhal kolem svého mikrofonu, Jes Steineger hypnotizoval publikum vytřeštěným pohledem a pohyby pacienta psychiatrické léčebny, Sean Ingram pochodoval a v téměř každé pauze děkoval. Wild Ox Moan uvedla bluesová předehra, ve které si zazpíval kytarista Jes. Kapela si vzpomněla i na svou nejslavnější desku Functioning on Impatience a písničku A Disgust for Details.
Nejlépe ale zněly nové skladby s atmosférickými vokály. In My Wake, For My Own s hutným basovým refrénem a pisklavou kytarou á la Duane Denison ve sloce byla naprosto skvělá. Ještě o kousíček ji překonala předposlední píseň There Is a Word Hidden in the Ground – stoner rocková hitovka, kterou zakončilo sborové houkání. Úplná tečka byla brutální a neskutečně rychlá, Nathan Richardson naposledy udeřil do bubnů, popadl stojany s činely a rychle odběhl do zákulisí. Žádný přídavek. Intenzivní koncert si zaslouží rázný konec.
HONZA ŠVELCH
25. 6. 2009 – Praha, Futurum