Chris Rea: Koncert pro lidi, kteří mají rádi hudbu
0 Redakce 24.2.2012Ten, kdo přišel poslední únorový čtvrtek do pražského Kongresového centra, zažil koncert muzikanta, který nepotřebuje k získání pozornosti okázalou show a nějaké zvláštní efekty.
Chris Rea podobně jako na stejné místo před dvěma lety dorazil v civilním oblečení v černém tričku a džínách. A od úvodní ochutnávky z nové nahrávky The Santo Spirito Project (The Last Open Road) až po reprodukovanou verzi skladby Somewhere Between The Stars ze stejného projektu budil pozornost především brilantní instrumentální hrou. Ten, kdo přišel, viděl a slyšel koncert pro lidi, kteří mají rádi hudbu jako takovou.
Nová nahrávka The Santo Spirito Project zahrnuje tři CD a dvě DVD. Obsahuje nové studiové album a dva celovečerní filmy, které Rea režíroval a napsal k nim scénář. Prvním je příběh týkající se býčích zápasů, jehož hudební doprovod tvoří neoklasická a španělská cikánská hudba. Druhý celovečerní snímek sleduje putování muže po Florencii a jeho hledání pravdy. Z nového materiálu však zanedlouho jednašedesátiletý syn irské matky a italského zmrzlináře zahrál minimum a téměř vyprodanému sálu nabídl spíše starší písně ze svého bohatého repertoáru.
Nejvíce, konkrétně čtyřmi kousky, byl zastoupen Blue Guitars, komplet jedenácti alb obsahující 137 skladeb o souhrnné délce přes deset hodin, DVD s dokumentárním filmem Dancing Down The Stony Road a knihou, kterou Rea opatřil svými osobitými malbami.
Spolu s pětičlennou doprovodnou kapelou neochudil Rea vděčné pražské publikum ani o své nejznájší bluesově orientované skladby. Z nich nechyběly Julia, The Road to Hell či Josephine. Na úplný konec si umělec, který za svoji kariéru prodal na 30 milionů kopií nahrávek, nechal starší hity On The Beach, Let´s Dance a It´s All Gone. Zážitek přítomných umocnil na poměry v Kongresovém centru velmi dobrý zvuk a tentokrát ani nevadila výhradní místa k sezení. S komorní atmosférou hlediště s vypolstrovanými sedačkami celkem korespondovala i atmosféra jeviště. Jeho nejvýraznějším efektem byly ladné neonové obrysy několika kytar na černém pozadí, které se prolínaly se střídmou projekcí. A méně bylo v tomto případě rozhodně více!
Rea dokáže obdivuhodným způsobem upoutat pozornost publika, přestože nepřináší tak neobvyklého. Jeho chraplavý hlas ani poměrně virtuózní hra na kytaru by samy o sobě nestačily, ale tenhle nenápadný a pracovitý muzikant ke své srozumitelné a poctivé hudbě jako bonus přidává hezkou porci osobního charisma.
Do České republiky se Rea vrací pravidelně, letos zde vystupoval již popáté. Mnozí z přítomných jeho koncert navštívili už poněkolikaté a stejně jako já si asi nenechají ujít ani ten příští.
RICHARD WINTER
23. 2. 2012 Kongresové centrum, Praha