Air naživo? Klidná síla!
0 Redakce 16.12.2009Holešovický klub Sasazu sice v sobotu večer nebyl zaplněný do posledního místa, francouzské duo Air si však přišla poslechnout slušná řádka lidí. Předskakující We Fell to Earth dostáli svému jménu a naservírovali svůj mimozemský mix elektroniky a shoegazingu, který zaujal jen hrstku lidí dosud roztroušených v různých koutech klubu.
Škoda, o londýnském projektu, který tvoří éterická Wendy Rae Fowler a Richard File z UNKLE, nejspíš ještě uslyšíme. V každém případě jsem takhle depresivní muziku neslyšel od nejtemnějších alb Massive Attack a Portishead. Že by nás čekala renesance trip hopu?
Air vycházejí z o poznání přívětivější tradice. Na pódium nastoupili před desátou hodinou. Jean Benoit Dunckel obsluhoval v levé části pódia klávesy a syntezázory, Nicolas Godin kromě toho zvládal i kytary a pískání (to ovšem jen ve skladbě Alpha Beta Gaga). V pozadí je doplňoval bubeník, Godinovi navíc vypomáhal chlapík, který mu vylaďoval filtry a oscilátory na syntezátoru Moog (kdyby to měl na starosti samotný Godin, byl by to asi hodně zdlouhavý koncert). V tomto složení Air odstartovali exkurzi po vlastní diskografii, ve které nešetřili ukázkami z poslední desky Love 2. Publikum na ně nereagovalo špatně, reakce na starší hity však byly o poznání vřelejší. Osobně mám ale pocit, že novinka od Air navzdory své jednoduchosti odhaluje s každým dalším poslechem své kvality. Ať už je to otvírák Do the Joy s chytlavým riffem a uši rvoucí synťákovou melodií nebo osmdesátkovým diskem líznutá Missing the Light of the Day. A kdo jiný dokáže tak nenuceně smíchat latinské rytmy s baskytarou jak vystřiženou z Morriconeho soundtracku k libovolnému špagety westernu (Love)? Air se nebáli zařadit ani skladby z přehlíženého alba 10 000Hz Legend, ať už šlo o ty přístupnější (How Does It Make You Feel) nebo o ty komplikovanější (Don´t Be Light). Vzhledem k chudému pódiovému složení kapely musela jít část zvuků ze záznamu, i tak ale bylo obdivuhodné, co oba pánové se dvěma rukama a hlasem dokáží. Své nástroje ovládali s téměř stoickým klidem, který jen občas narušil těžce postřehnutelný úsměv, v pauzách pak nějaké to „thank you“, „merci“ nebo „děkuji“. Veškeré emoce do publika posílali hudbou a za to se jim zpátky vracela čím dál vřelejší zpětná vazba. To se projevilo hlavně v přídavku, který byl pochopitelně v režii dosud nepřekonaného alba Moon Safari. Nesměla chybět hitovka Sexy Boy, do skutečného varu ale lidi dostala teprve instrumentální La Famme D´Argent. Je až neuvěřitelné, jak dokázali Air tuhle na první pohled downtempovou záležitost v desetiminutové koncertní verzi vygradovat. Dokonce tak, že si někteří jedinci v publiku začali plést vystoupení francouzských intelektuálů s hard rockovým koncertem a div nepogovali. To se povede jen málokomu.
MARTIN VEJVODA
12. 12. 2009 – Praha, klub SaSaZu