Gone Home: Interaktivní deník riot grrl
0 Honza Švelch 9.9.2013Severozápad USA v první polovině 90. let patřil punkovému hnutí riot grrls. V jednom rodinném domě ve státě Oregon sedmnáctiletá dívka prožívá svou vlastní vzpouru proti systému.
Gone Home je experimentální příběhová hra, která svým pojetím nejvíce připomíná Dear Esther. Zatímco Dear Esther spočívá v chůzi po mystickém ostrově v Hebridech, Gone Home nabízí větší interaktivitu při pátrání v opuštěném domě. Rozsvěcování lampiček, otevírání šuplíků a otáčení předmětů ale postrádá eleganci jedné propracované herní mechaniky. Přestože příběh graduje a každá místnost má svou jedinečnou podobu, budete si připadat, jako když opakujete jeden banální úkon za druhým.
Samotné téma hry je překvapivě civilní a potěší zejména fanoušky amerických nezávislých filmů. Hlavní hrdinka Kaitlin se vrátila z Evropy do prázdného domu a snaží se zjistit, co se stalo s její mladší sestrou Sam. Z dopisů, deníků a dalších pramenů zjišťujete, jak sedmnáctiletá Sam hledá svou identitu a experimentuje se sexualitou. Prostor však dostávají i ostatní členové rodu Greenbriarů: otec Terrence recenzuje zábavní elektroniku a snaží se prosadit jako autor sci-fi literatury, matka Janice pracuje ve státních lesích, zesnulý prastrýc Oscar provozoval lékárnu a byl okolím označován za blázna. Jedině Kaitlin postrádá propracovanou historii a působí jako prázdná slupka, do které se hráč sice rychle vžije, ale zároveň ji brzy začne ignorovat. To, že s objekty ve hře manipulujete telekineticky, aniž byste spatřili Kaitlininy ruce, anonymní pocit z hlavní postavy jen umocňuje.
Všechny střípky o rodině Greenbriarů, ať už sebevíc zajímavé, jsou podávány stejnou formou písemných artefaktů – dopisů, deníků, vzkazů. Gone Home se tento stereotyp snaží narušit namluvenými zpověďmi sedmnáctileté Sam, která jakoby hovoří přímo k hlavní hrdince. Výsledek ale působí nemístně a vůbec nekoresponduje s jinak realistickým pojetí hry, kde si i většinu doprovodné hudby musíte pustit z kazety nebo vinylu.
Největším úspěchem Gone Home je vykreslení doby. Rok 1995 sice není žádná dávná historie, ale móda se za těch 18 let proměnila. Vývojáři navíc používají hudbu od autentických riot grrrl kapel Bratmobile a Heavens to Betsy (zpěvačka Corin Tucker později založila Sleater-Kinney). Téma hudební vzpoury a tajného navštěvování punkových koncertů také patří do 90. let.
Gone Home se stalo miláčkem herní kritiky a napříč časopisy a weby sbírá maximální hodnocení. Zatímco koncept hry si pochvalu zaslouží za to, že do prostředí počítačových her přináší nenásilné osobní drama, jeho provedení je rozpačité a nekonzistentní. Vývojáři často opouštějí realistický přístup pro líbivou stylizaci – kazeťáky jsou rozesety po celém domě, abyste si na nich mohli ve správnou chvíli pustit vhodnou píseň. Postup domem připomíná zastaralé adventure hry, ve kterých musíte vše proklikat, dokud se netrefíte na ten správný předmět, jenž posune děj vpřed. Za hrací dobu, která ani u nejpečlivějších hráčů nepřesáhne tři hodiny, chtějí vývojáři 19 Euro.
Gone Home sází na nostalgii. Pokud jste se v 90. letech bouřili proti společenským konvencím nebo poslouchali americké dívčí punkové kapely, s hrou od Fullbright Company si příjemně zavzpomínáte. Hledáte-li zajímavý interaktivní příběh, který odvážně pracuje s médiem počítačové hry, doporučujeme rok starou mystickou procházku Dear Esther.
|
GONE HOME Výrobce a vydavatel: The Fullbright Company Platforma: PC (testovaná), Mac, Linux Jazyk: anglicky s českými fanouškovskými titulky |
| 5,5/10 Honza Švelch |