F2P: Různé tváře her zdarma
0 Honza Švelch 5.6.2013V pondělí 3. června společnost Wargaming.net (např. World of Tanks) oznámila, že zásadně mění způsob monetizace herních prvků. Dosavadní systém, označovaný jako „pay-to-win“, fungoval tak, že si hráč za poplatek mohl v důsledku koupit výhodu nad svými protihráči. Nově budou moci uživatelé za peníze získat pouze kosmetická vylepšení, například různé barvy tanku. Jiné firmy už podobné přístupy praktikují.
Hry zdarma se stávají populárním způsobem distribuce. Ne všechny takzvané „free-to-play“ hry jsou ale opravdu bezplatné. Vývojáře i vydavatele láká možnost zasáhnout co největší potenciální publikum, mnohým z nich jde ale nakonec stejně o výdělek, ať už pomocí mikrotransakcí nebo reklamy umístěné uvnitř hry. Nálepka F2P a její aplikace především na MMO tituly zastiňuje fakt, že her zadarmo je mnohem více než pouhých multiplayerových stříleček a strategií stylu MOBA (multiplayer online battle arena).
Uznání, sociální status
Vývoj her nemusí být motivován pouze finanční odměnou. V 80. letech 20. století v Československu místní nadšenci programovali své hry a šířili je mezi svými kamarády zadarmo. Motivací nebyl zisk nebo vidina výdělku na pokračováních či merchandisingu, ale snaha získat uznání a sociální status v komunitě softwarových amatérů. Při přechodu na tržní hospodářství na začátku 90. let se některé takové hry sice začaly prodávat za peníze, ale např. František Fuka, známý především pro své textové adventury, si vyhrazoval právo svá díla nadále šířit zdarma mezi svými známými. Bezplatný model se nadále udržoval v podobě freeware programů.
Uznání je také jedním z důvodů, proč se vývojáři účastní soutěží, jako je Ludum Dare. Přihlášené projekty si můžete zahrát zadarmo. Poslední kolo proběhlo na konci dubna na téma minimalismu. Mezi soutěžními kusy najdete skvosty jako lovecraftovský boj o přežití a zachování příčetnosti Gods Will Be Watching nebo elegantní puzzle MONO s oční bulvou v hlavní roli.
Persvazivní hry
Hry mají podobně jako filmy nebo knihy také expresivní funkci. Mediální teoretik Ian Bogost mluví o persvazivních hrách, které mohou vyjadřovat ideje a pokoušet se skrz ně hráče ovlivňovat. Aby mohly tyto přesvědčovací hry efektivně předávat své poselství, jsou zadarmo.
Po stránce herních mechanik je mnoho persvazivních her primitivních. I z jednoduchých pravidel ale mohou vytvořit zajímavý umělecký zážitek, ať už je to hříčka o propouštění zaměstnanců Layoff na principu „spoj tři“, kritika neetické výroby chytrých telefonů Phone Story, simulace řetězce McDonald’s nebo střílečka The Best Amendment utahující si z amerického dodatku ústavy o držení zbraní.
Na podobném principu fungují i reklamní hry, většinou označované jako advergames, popř. advergaming, které mají za úkol prodat určitý produkt, službu nebo udržet návštěvníky delší dobu na webové stránce a donutit je pravidelně se vracet. V mnoha případech jsou reklamní hry více frustrující než propagující, verbovací střílečka America’s Army z roku 2002 si ale vysloužila uznání recenzentů i hráčů.
Kvazi-demoverze
Mnoho tzv. F2P her funguje v praxi jako hratelná demoverze části hry. Přístup k nejzajímavějšímu obsahu (vybavení, zbraním, apod.) je často podmíněn nekonečným grindem (opakováním těch samých herních úkolů) nebo poplatkem. Tento tzv. freemium model paradoxně proniká i do klasických krabicových her: v Dead Space 3 jste si mohli za skutečné peníze nakupovat suroviny na výrobu zbraní, kooperativní multiplayer Mass Effectu 3 umožňoval nákup vybavení za reálnou měnu.
F2P hry lákají hráče svou otevřeností. Nastavení toho správného finančního modelu ale není vůbec triviální. Ústup World of Tanks od „pay-to-win“ systému zapříčinila frustrace a následný odsun hráčů, kteří nebyli ochotni platit za to, aby mohli soupeřit na úrovni s těmi nejbohatšími uživateli.
Přesun k prodeji kosmetických drobností a jiných virtuálních předmětů je logický a reaguje na slabinu klasických herních titulů, kterým chybí způsob, jak od opravdu zapálených fanoušků získat více peněz jinak než skrze merchandising a občasné DLC.
Hry zdarma nejsou žádný nový fenomén, který by kompletně vytlačil stávající formy distribuce počítačových her. Z pohledu hráče jsou ale cestou, jak si bez závazků ukrátit čas, ať už u League of Legends, MMO střílečky z druhé světové Army Rage nebo u experimentálnějších kousků ze soutěží herního designu Ludum Dare.