Jan Sklenář: Beetlejuice je démon i klaun, naprostý blázen
0 jsk 11.11.2024Držitel mnoha divadelních ocenění a nominací Jan Sklenář (46) vystudoval činohru na JAMU. V královohradeckém Klicperově divadle, kde byl angažován Vladimírem Morávkem, strávil osmnáct sezón a nastudoval sedmdesát rolí. Od roku 2020 je členem pražského souboru Divadla v Dlouhé, kde ztvárnil řadu postav.
Diváci ho však mohou znát i z filmu Nuda v Brně, seriálů Specialisté či České století a mnoha divadelních a hudebních scén. Třeba jako Romea Letních shakespearovských slavností, pantera Baghíru v muzikálu Mauglí Divadla Kalich, Uriáše v představení karlínského divadla Anděl páně. Právě v Hudebním divadle Karlín je obsazen ho hlavní role Beetlejuice stejnojmenné hudební komedie.
Jaký je váš Beetlejuice?
Beetlejuice je démon i klaun, naprostý blázen. Všude, kam přijde vnáší chaos. To ale pro to, že se mu nedaří najít lásku a přátelství. Můj Beetlejuice vychází ze mě. Hned na začátku zkoušení mi režisér Gabriel Barre řekl, abych se americkému originálu zbytečně moc nepřizpůsoboval, chtěl stavět postavu na mé osobnosti.
A tak se mé tělo i hlasivky přizpůsobují potřebám Beetlejuice. Samozřejmě, že jsem viděl Burtonův legendární film, i záznam broadwayského představení, a dokonce na něm i v Americe byl. Oboje je pro mne obrovskou inspirací, ale ani jednu z verzí v Karlíně nekopírujeme.
Jak jste se k roli dostal?
V podstatě jsem ji dostal jako dárek ke svým čtyřicátým pátým narozeninám od ředitele Hudebního divadla Karlín Egona Kulhánka. Dal mi nahrávku broadwayského představení, abych se na ni podíval. A mně bylo rázem jasné, že ji musím přijmout, protože je to obrovská příležitost a nesmírně zajímavý muzikálový úkol.
Začali jsme zkoušet. Přípravy probíhají v několika fázích už od loňského listopadu, tedy trvají už celý rok. V první etapě, od prosince 2023, jsme cizelovali kostým, masku, pustili se do tvorby marketingových materiálů. Mezitím jsem začal chodit na hodiny zpěvu, pohybu, znovu oprašoval angličtinu. Ke konci jara přišly pěvecké korepetice a studium libreta.
V létě proběhlo hlavní zkoušení s americkým režisérem Gabrielem Barre, každý den deset hodin. Pak byla dvouměsíční pauza a po ní následovaly individuální zkoušky s Ondrou Brzobohatým. Je to pro mne dosud nejnáročnější herecký úkol ve všech směrech.
Říká se, že je to asi nejtěžší muzikálová role, která kdy byla napsána. Její rozsah je obrovský, vyžaduje neskutečné nasazení a spoustu dovedností, hereckých, pěveckých, pohybových. I proto mi Hudební divadlo Karlín zajišťuje odborníky, s nimiž postavu dotahuji do dokonalosti. Chodím na zpěv k Haně Peckové, na popový tanec k Andymu Urysiakovi, na pantomimu k Markovi Zelinkovi a posiluji s trenérem Jakubem Prchalem.
Když mluvíme o zpěvu, nakolik náročné je vše zvládnout?
Beetlejuice, tedy já, musí zvládnout zazpívat spoustu žánrů, od operního sopránu přes rock, rap, šanson, jazz i metalový screaming. Ten byl pro mě asi nejnáročnější, stejně jako práce s českými texty.
A líčení a kostým?
Přijdu si jako Jekyll & Hyde. Musím přiznat, že se mi asi ještě nikdy nestalo, abych se takhle proměnil. Maska a kostým se mnou srostly, ta proměna je osvobozující a inspirativní. Vytvořili je výtvarníci Michaela Horáčková – Hořejší a René Stejskal. Musel jsem se naučit sám pracovat s maskou a dnes už jsem schopný si nasadit pleš s parukou a dolíčit do hodiny.
Prý jste trochu překvapil i americké publikum jako Beetlejuice…
Když jsme se s Ines Ben Ahmed, která hraje Lydii, a Leošem Marešem byli podívat na představení v Americe, broadwayská verze muzikálu cestovala po velkých městech USA a my byli v Atlantě. Rozhodli jsme se vejít do publika převlečeni a namaskováni za naše muzikálové postavy. Strhli jsme na sebe obrovskou pozornost čtyř a půl tisíce lidí v publiku. Totéž se opakovalo na zápasu nejvyšší soutěže NBA, kde jsme s Leošem seděli na palubovce v první řadě, a pořadatelé nás zařadili do shotu na reklamní kostce spolu s Ewanem McGregorem a Anne Hathawayovou.
Vaší domovskou scénou je pražské Divadlo v Dlouhé. Jak se vám daří všechno skloubit?
V muzikálu Beetlejuice nemám alternaci. Dokonce jsem byl v první chvíli postaven do situace, že z Dlouhé budu muset odejít. Nakonec se ale ředitelé obou scén domluvili, a já zde mohl v angažmá zůstat. Jsem tady už pátou sezónu a velmi rád. Spolu s režisérem Michalem Vajdičkou aktuálně zkoušíme naše třetí společné představení, hru Kartónový taťka, která bude mít premiéru zkraje příštího roku.
(foto: Jan Bors)