Flamengo Reunion Session: Když je pozitivní odezva, odrazí se to na našem výkonu
0 jsk 4.11.2022Kapela Flamengo Reunion Session už nějaký čas na pódiích připomíná Flamengo, jednu z největších tuzemských skupin přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Původní členy, baskytaristu Vladimíra Gumu Kulhánka a kytaristu Pavla Fořta, dnes doplňují Honza Holeček (zpěv, hammondy), Jiří Zelí Zelenka (bicí) a Vladimír Boryš Secký (dechy).
Na jaře nahráli naživo v pražské Malostranské besedě album s prozaickým názvem Live. Jeho křest, který proběhne již v neděli 6. listopadu v Lucerna Music Baru, bude zároveň i oslavou padesátých narozenin alba Kuře v hodinkách. Na otázky odpověděli Vladimír Guma Kulhánek a Honza Holeček.
K podobné vzpomínce na Kuře v hodinkách už došlo před deseti lety. Tehdy ale šlo jen o jednorázový comeback ke čtyřicátému výročí. Co způsobilo, že jste se nyní rozhodli vyrazit do klubů a neomezit se jen na ono výročí?
Kulhánek: Ano, v roce 2012 si Vladimír Mišík a manažer Etc Šimon Kotek vymysleli oživit Flamengo ke čtyřiceti letům. Takže já a Pavel Fořt jsme se fakticky připojili k členům Etc… Koho také zvát jiného? Za bicí usedl Zelí, druhou kytaru obstaral Pavel Skála, což se hodilo, protože na desce jsou stejně nějaké přidané playbacky kytary. Jen tam byl jiný saxofonista a na klávesy hrál a zpíval Pavel Bohatý. Říkali jsme tomu Čtyřicítka a byl to projekt opravdu jen pro tu oslavu. Tentokrát bylo ale od začátku jasné, že to chceme pojmout jako normálně koncertující kapelu.
Holeček: Určující bylo, že jsme s Vláďou a Jirkou Zelenkou hráli s Lubošem Andrštem v Energitu. Když pak Luboš v listopadu 2020 onemocněl a bylo jasné, že už nebude moci koncertovat, řekli jsme si s manažerkou Péťou Macháčkovou, že bychom rádi zachovali kontinuitu. Hrozně jsem chtěl uchovat ten oldschool, linii bigbítu a blues rocku, která tu stále je. Takže jsem oslovil Vláďu a přišel s nápadem vrátit se k období ještě před Kuřetem v hodinkách, tedy do let 1969-1971, kdy ve Flamengu zpíval Ivan Khunt.
On se zasmál, že to je sice hezké, ale že tam těch skladeb zase tak moc nebylo. Nakonec jsme jich napočítali asi pět. Takže došlo na coververze. Flamengo tehdy hrálo třeba písně kapely Colosseum nebo Spooky Tooth.
Kulhánek: Navíc to nebylo nic nového, už tehdy jsme s Flamengem spoustu těch coverů hrávali. Takže jsem souhlasil, že to zkusíme.
Co bylo dál?
Holeček: Nejdřív jsme zavolali Pavlu Fořtovi, který byl tou myšlenkou vyloženě nadšený. A Zelí také. Začali jsme tedy ve čtyřech zkoušet, ale velice brzy se ukázalo, že nám chybí saxofon. Na jménu Vladimír Boryš Secký jsme se shodli snadno. Je to rokenrolový saxofonista, má ten svůj tenor takový správně rozeřvaný a je pro nás i určitým ztělesněním původního Honzy Kubíka.
Navíc hraje i na flétnu. Začali jsme hrát, hrozně nás to bavilo. Zároveň jsme pomalu, ale jistě znovu pošilhávali po písních z alba Kuře v hodinkách. Postupně jsme tak začali přidávat i skladby z něj. A když se na obzoru objevilo výročí půlstoletí od vydání, tak jsme si teprve řekli, že tu desku uděláme celou. Spojili jsme tak dva repertoáry, nejprve to období před Kuřetem a pak období písniček z alba. Aktuální živák je vlastně kompilací obou těch období.
Bylo pro vás nějak komplikované ty letité písničky znovu zahrát?
Kulhánek: U mě to nebylo tak těžké. Protože už po Revoluci proběhla taková velká akce v Lucerně, jmenovalo se to Comeback, sešli se tam mnozí muzikanti, kteří se po letech vrátili z ciziny, byl tam mimochodem i ten Honza Kubík, a už tam jsme některé písničky oprašovali. A těch vzpomínek bylo pak za ta další léta několik, a nakonec i proběhla i ta čtyřicítka a pak ještě koncert k mým pětasedmdesátým narozeninám, takže já jsem si to pořád obnovoval, a tak se ty skladby po letech postupně znovu naučil. Zbytek to měl složitější.
Holeček: Hodně pomohlo to, že Pavel Fořt, protože už tenkrát byl velký profesionál a všechno měl zapsané v notách.
Kulhánek: On totiž, když se nahrávalo Kuře v hodinkách, měl na starosti aranže všech hostů, Karla Velebného a dalších. I proto to měl zapsané v notách.
Holeček: Pro mě to byla obrovská pomoc. Pavel prostě rozdal noty, jen Guma je nepotřeboval, a mohli jsme hrát.
Asi nepřekvapí, že máničky z řad pamětníků reagují nadšeně. Co na to ale říká mladé publikum?
Kulhánek: Reaguje až překvapivě dobře. A myslím, že je to hlavně kvůli tomu, že jsme se dostali i na festivaly. Myslel jsem, že budeme spíš jen klubová kapela, protože ta hudba je docela náročná, a asi ani není pro běžného posluchače. Ale na všech festivalech jsme měli opravdu enormní úspěch. To jsme vůbec nečekali, protože bylo jasné, že většina tam přišla úplně na jiné a současnější kapely. Dokonce i v Lokti, kde hráli i Jethro Tull, byli z toho našeho bloku lidé úplně nadšení.
Holeček: Doslova z nich tryskala radost. I jen z toho, že nás vidí na pódiu. A když je takhle pozitivní odezva, tak se to nemůže neodrazit na našem výkonu, i kdyby člověku třeba zrovna nebylo dobře nebo ho třeba bolely zuby, tak je prostě zatne a jede. Hodně lidí pak za námi chodilo a říkalo, že byli zvědaví, jaké to bude. V jaké budeme formě a jestli to třeba nebude jen odvar toho původního Flamenga. A že byli nadšení.
Kulhánek: Poprvé jsme na festivalu zahráli asi na Trutnoff v Brně, a tam z toho všichni byli úplně vyjevení.
Zkoušeli jste hledat a oprašovat i další skladby z historie Flamenga?
Holeček: To je hodně zajímavé téma. Díky Petrovi Korálovi, který je nejen hudební publicista, ale i sběratel a tím i tak trochu historik populární hudby, se objevila nahrávka z Mohelnice, kde znějí ještě spíš fragmenty pozdějších skladeb a také skladby z Kuřete v hodinkých, které ale tehdy ještě neměly Kainarovy texty, a jsou tak zpívané svahilštinou. Hodně tam zpívá Ivan Khunt, i když Vláďa Mišík už tam také je. A Petr Korál tam právě objevil jakési zárodky tehdy chystaných nových skladeb.
Kulhánek: Jednu už jsme se pokoušeli hrát a chceme ji dotáhnout.
Holeček: Každopádně tohle je věc, kterou jsme zatím dělat nemuseli, a myslím, že by to mohl být určitý dobrý start do dalšího období, něco, co by nás mohlo dále nasměrovat. Hudebně to určitě půjde, spíš je otázka a trochu se i bojím, jak se po té Kainarově vysoké laťce popasujeme s texty. I Vláďa Mišík někde vyprávěl, jak to pro něj bylo těžké, když chystal první desku s Etc, kde sice hodně zhudebňoval poezii, ale najednou mu chybělo to, že Kainar mu ta slova psal přímo do pusy a bylo potřeba se těm básním přizpůsobovat.
Co vlastně Vladimír Mišík na aktuální Flamengo Reunion Session říkal?
Holeček: Já z něj měl velký respekt a trochu jsem se i bál, co na to řekne.
Kulhánek: Hodně jezdím na kole. A jednou jsem tak jel přes Letnou, a koukám, Mišík si tam sedí na zahrádce. Tak jsem s ním dal pivo a říkal mu, na co se chystáme, a nakonec se ho i ptal, zda mu to nevadí? Proč? Vždyť to jsou písničky, odpověděl mi na to.
Myslím, že to nikdy nebral jako své věci. Prostě to byly společné skladby Flamenga. My jsme byli kapela, ne zpěvák a jeho doprovod. Osobnosti byli všichni, nikdo nebyl důležitější než ostatní, jako je tomu často v dnešních kapelách. Byl to kompaktní celek.
(foto: Mia Feres)