Radúz Mácha: Vlasta Burian by v současné době asi dělal geniální stand-upy
0 Redakce 11.6.2021Po absolvování Janáčkovy akademie múzických umění v Brně se před deseti lety, kdy mu bylo čtyřiadvacet, stal Radúz Mácha členem činohry Národního divadla v Praze. V roce 2017 obdržel Cenu ředitele Národního divadla pro mladého umělce do pětatřiceti let a následující rok v nápadité inscenaci Zweigovy Netrpělivosti srdce svým strhujícím výkonem zaujal recenzenty i diváky. Před třemi lety začal spolupracovat s vydavatelstvím Supraphon, kdy v nahrávce úsměvné hudební pohádky písničkářky Radůzy Uhlíř, princ a drak ztvárnil roli prince Kryšpína. Loni se podílel na nahrávkách Povídek ze šuplíku Oty Pavla.
V těchto dnech vychází Máchou načtená kniha význačného filmového historika Pavla Taussiga Život za smích o zvratech osudu prvorepublikové hvězdy Vlasty Buriana.
Máte rád filmy pro pamětníky s Vlastou Burianem?
Upřímně se musím přiznat, že fanoušky Vlasty Buriana byli spíše moji rodiče. Z dětství si pamatuju, že mnohé hlášky z filmů táta občas citoval či si zanotoval nějakou jeho známou písničku. Samozřejmě jsem jich spoustu jako dítě viděl a zpětně musím uznat, že jsem vždy asi nejvíc obdivoval Burianův zápal do hry a přemíru energie, která z něj doslova sršela. Působil na mě jako takové dospělé dítě, které to všechno upřímně hrozně moc baví, bez zábran a ostychu před čímkoliv. V těchto filmech pro mě byl vždycky naprostým zjevením a v dobrém slova smyslu až někým z jiného vesmíru, díky kterému se ten černobíle uhlazený filmový svět najednou stával barevnějším. Myslím, že v současné době by asi dělal geniální stand-upy a lidi by jej opět milovali.
Díky knize Život za smích, kterou jste načetl, se vám odkryl rozporuplný život Vlasty Buriana. Věděl jste o jeho osudech?
Mnohé jsem netušil. S obrovským zájmem jsem tedy při prvním čtení tyto pro mě neznámé informace postupně zpracovával a dál jinde hledal historické souvislosti a další podrobnější vysvětlení. Přišlo mi zprvu naprosto nemyslitelné, že se z téhle výjimečné hvězdy stal horal bez práce, který načerno baví lidi v hospodě nebo snad i nosí kamení pod Karlovým mostem. Bylo mi ho ohromně líto a také jsem díky tomu konečně pochopil, proč ty jeho oči v pozdější pohádce Byl jednou jeden král v sobě najednou mají naprosto jinou energii než dříve.
Co říkáte na současnou oblibu audioknih?
Audioknihy a také podcasty poslouchám v této době stále častěji při delších procházkách, kdy si snažím vyčistit hlavu od černých myšlenek, které způsobuje současný život bez divadla. Jsem opravdu upřímně šťastný, že díky lidem ze Supraphonu jsem k nim našel cestu i jako tvůrce. Je to pro mě vlastně další nová herecká disciplína, kterou se snažím ovládnout a zlepšovat se v ní. Poslouchám zkušenější, učím se technicky a po smyslu zpracovat text při domácí přípravě, snažím se slyšet vlastní chyby. Je to ještě dlouhá cesta k tomu, kam bych chtěl dojít, ale každá další spolupráce na audioknize mě posune vždy o krok dál. Díky za to.
(foto: Supraphon/Ivan Mikota)