Výročí narození Vítězslava Nováka připomene album Jana Bartoše a Jakuba Hrůši
0 jsk 10.9.2020K největším českým skladatelům patří Antonín Dvořák, Bedřich Smetana, Leoš Janáček, Josef Suk, Bohuslav Martinů… a také Vítězslav Novák, který byl Dvořákovým žákem, později v Čechách jedním z nejuznávanějších skladatelů i učitelů dalších velkých talentů. Pozdní romantik i první v generaci modernistů, jehož významným zdrojem inspirace však byla moravská lidová hudba, se narodil 5. prosince 1870 v Kamenici nad Lipou.
150. výročí narození Vítězslava Nováka, které si letos připomínáme, je příležitostí se podívat zblízka a objevovat dosud skryté. Za myšlenku první studiové nahrávky Klavírního koncertu e moll se celou svou autoritou postavil klavírista Jan Bartoš, který řekl: „Když jsem před pěti lety studoval Klavírní koncert g moll Antonína Dvořáka, zjistil jsem, že jeho slavný student Vítězslav Novák také napsal klavírní koncert. Později jsem zjistil, že se v Praze v minulosti již uváděl, ale i přesto se o tomto díle nemluvilo. Když jsem si ho poprvé zahrál, okamžitě jsem věděl, že ho chci nastudovat. Po několika mých koncertních provedeních a pozitivních ohlasech jsme se společně se Supraphonem rozhodli, že toto dílo si zaslouží být nejen nahráno, ale poprvé i vydáno.“
Nové album, které Jan Bartoš nahrál ve spolupráci s dirigentem Jakubem Hrůšou a se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, obsahuje také Novákovy skladby: Toman a lesní panna – Symfonická báseň pro velký orchestr op. 40 a Za soumraku op. 13. Jan Bartoš k tomu poznamenal: „Vítězslav Novák věnoval klavíru mnoho intimně lyrických skladeb. Tento cyklus je posledním dílem Novákova prvního, řekněme romantického období, ale zároveň je branou do toho následujícího ve znamení moravsko-slovenského folkloru. Dvě milostné serenády naopak evokují náladu melancholické Prahy konce devatenáctého století. Za soumraku patří k nejméně známým, ale pro mě osobně k jeho nejzajímavějším cyklům.“
V oblasti Novákovy symfonické tvorby pak dirigent Jakub Hrůša vybral pro album dílo zřejmě nejambicióznější, symfonickou báseň Toman a lesní panna. Novákovi v ní šlo o vyjádření „neodolatelně strhujícího víru zběsilé vášně“, své dílo označil jako „zvukovou orgii“ a obsah balady chápal jako „zobrazení démonické moci ženy nad mužem“.
Vyznání Jakuba Hrůši, jednoho z nejrespektovanějších dirigentů dneška, je pozváním k objevování Vítězslava Nováka: „Hrát jej musíme. Obohacení, které pro nás dřímá v jeho díle, je příliš hluboké a dalekosáhlé, než abychom kolem něj procházeli bez povšimnutí a nechali je zcepenět v zaprášených archivech a učebnicích dějin hudby.“
(foto: Vojtěch Havlík)