Olympic: Po Prázdninách na Zemi…? se k nám bigbítoví příznivci vrátili
0 jsk 4.6.2020Šesté album skupiny Olympic Prázdniny na Zemi…?, první část trilogie, na kterou volně navazují alba Ulice z roku 1981 a Laboratoř z roku 1984, zahájilo před čtyřiceti lety novou kariéru jedné z nejstarších českých bigbítových kapel. Projekt, za nímž stáli autor hudby a aranží Petr Janda a textař Zdeněk Rytíř, se objevil v těchto dnech v reedici. Jako remastrované LP, CD a digitální verze nabízí deset koncertních bonusů navíc a rekonstruovaný obal z nalezených původních diapozitivů fotografa Alana Pajera doplněný bohatou dokumentací. Na dobu kolem vzniku desky vzpomíná zpěvák a kytarista Olympiku Petr Janda.
Jaká byla premiéra Prázdnin, kterou jste odehráli ve složení Petr Janda (kytara, zpěv), Miroslav Berka (klávesy), Milan Broum (basová kytara) a Petr Hejduk (bicí) 13. května 1979 v Hudebním divadle Karlín?
Byla úžasná, ale abych řekl pravdu, netušil jsem, že uděláme s Prázdninami takovou díru do světa. Nebyl jsem si jistý, jestli se jedná o to pravý ořechový, byl to takový náš první pokus o větší celek než normální koncept s písničkami. Rozhodně by mě nikdy nenapadlo, že za 40 let vyjde reedice a že se tenhle projekt bude označovat za nejlepší desku, jakou kdy Olympic natočil.
Myslíte si také, že je to nejpovedenější nahrávka Olympiku?
Dneska už ano. A také si myslím, že to bylo nejkrásnější jevištní zpracování, jaké jsme kdy udělali. Ještě samozřejmě s Ulicí, ta byla rovněž vynikající.
Vzpomínáte si na reakce fanoušků zvyklých do té doby od Olympiku na krátké melodické skladby?
Hlavně si vzpomínám, že se k nám vrátili takoví ti ortodoxní rockeři, kteří nás opustili v době Jiřího Korna, Pavla Petráše a Petra Hejduka, kteří Olympic tlačili do popu. Po Prázdninách na Zemi…? se bigbítoví příznivci vrátili a říkali, že na tohle čekali.
A co říkáte názorům, že jste Prázninami na Zemi…? naskočili na cestu vyšlapanou Pink Floyd?
Světová kultura se ubírá podobným směrem. To platí i pro starou klasickou hudbu. Ačkoliv se ti lidé vůbec neznali a neslyšeli svá díla, skládali podobné věci. Ta doba sama nějak předurčí vývoj. Koncepční alba byl trend, který zákonitě přišel vývojem rokenolu. Za první vlaštovku lze považovat ucelenou desku Beatles Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band, ale to bylo o mnoho let dříve. A pak se k tomu schylovalo zrovna tak v Británii jako třeba v Česku.
Vůbec v tom nebyl žádný kalkul, ale normální trend. Rozhodně si nevzpomínám, že bychom v souvislosti s Prázdninami mluvili o Pink Floyd. S tím projektem přišel textař Zdeněk Rytíř, že už nechce dělat písničky, ale celou desku jako román. Mě to vyhovovalo už proto, že jsem nemusel na novou desku pustit Petra Hejduka s jeho popíkem, jehož hraní mě strašně štvalo. A taky jsme konečně měli manažera Miloše Zapletala, o kterém jsem byl přesvědčený, že to bude umět dát všechno dohromady včetně fotografů, scénografů a tak.
Na jaře jsem navštívil Rytíře, se kterým jsme předtím delší dobu nemluvil, v létě jsem to napsal, pak jsme program nazkoušeli v jídelně v hotelu v Železné Rudě, který jsme si celý s režisérem, scénografem, kostymérem a celou partou na týden pronajali. Pamatuju se, jak jsme z toho byli čím dále tím více nadšenější. Teda kromě Hejduka, který věděl, že éra jeho popíku v Olympiku skončila. Ale zase musím říct, že také pracoval.
Zajímavý mi přijde ekologický námět desky, v dnešní době velmi aktuální…
Byla to náhoda. Dělal jsem rozhovor v Českém rozhlasu a byl tam chlápek, který se zabýval ekologií. Já v té době ani nevěděl, co to znamená. On byl členem týmu, který připravoval neveřejnou zprávu pro vládu. Mě ten elaborát ukázal, a já viděl, jak jsou na tom voda, stromy, vzduch a města špatně. A všechna ta témata jsem nabídl Rytířovi ke zpracování.
Takže námět byl vaším nápadem?
Ano, Rytíř chtěl vynořovat Atlantidu. To byla taková jeho láska, ale já k tomu nikdy moc blízko neměl. Ekologie byla něco jiného, aktuálního s politický podtextem. Zvláštní bylo, že ačkoli byla vlastně tabu, tehdejší bolševici tu desku pustili. Když si pozorně přečtete texty, třeba Vzdálenosti (Země), to byl vlastně problém emigrace. Dodnes jsem nepochopil, jak to mohlo projít.
Bonusy na nyní vydaném cédéčku dokládají, že jste se k albu vrátili…
Ano, tuším, že v roce 1991 v pražském Kongresovém sále. Scéna byla trochu jiná s obrázky od světových malířů jako Victor Vasarely nebo Salvador Dalí. Měli jsme tam i hosty, sbor a taky s námi zpíval Olin Nejezchleba. Připsal jsme tam s Rytířem dvě písničky, Záření a Nuda na Zemi, a koncert jsme končili Otázkami. Program to byl nádherný, ale v té době po sametové revoluci jsme neměli šanci.
Ale pak jste Prázdniny na Zemi…? připomněli v rámci projektu Trilogy tour 2006.
To iniciovali fanoušci. A teď už zase na nás tlačí. Takže se k Prázdninám možná ještě vrátíme, protože tahle muzika se hraje úplně sama. Musím se pochválit.
Zajímavé je, že se z téhle desky nevyloupnul žádný singlový hit.
Tam opravdu nebyl vůbec žádný hit. A přitom je to jedna z našich vůbec nejprodávanějších desek. A to je ten rokenrol, to prostě pop neumí…
A jak to vypadá s novou deskou, o které se začíná mluvit?
Písničky už mám složené dva měsíce. Už je dokončuju, klukům jsem je poslal.
Nepřišla do toho nevhod výpověď od klávesáka Jirky Valenty?
On od nás odešel, dalo by se říct, v optimální době. Stejně teď nehrajeme a máme čas se připravit na nového klávesáka. Jakmile ho na konci května vybereme, tak začneme v červnu natáčet novou desku. Vyjít by měla v září, ale kdo ví, co bude. V každém případě ji natočíme. Hrát začneme až v září nebo možná v červenci.
(foto: Olga Svobodová)