Never Sol: Měla jsem studio na půdě
0 jsk 21.12.2018Na nové řadové album zpěvačky, skladatelky a producentky Sáry Vondráškové alias Never Sol museli posluchači čekat relativně dlouho. Trpělivost se ale vyplatila. Následovník debutu Under Quiet dostal jméno Chamaleo a Never Sol se na něm vydává za novým zvukem, v němž hrají prim hardwarové, povětšinou analogové syntezátory.
Druhé album jste si nahrála, a i nějaký čas koncertovala zcela sama. Proč?
Sólově jsem vystupovala dva roky. Ale teď už mám zase kapelu. Vyvíjelo se to pozvolna – začínala jsem úplně sama, pak v duu s Lenkou Dundrovou, chtěla jsem to všechno na pódiu s někým sdílet. Pak jsme se rozrostly a složení se měnilo. A mezitím se uskutečnil koncert i s orchestrem; je to tak, že po určité době vždy cítím potřebu jít dál, posunout se, proměnit to vyjádření nebo i nástroje. Pořád něco zkouším a snažím se hledat nové cesty. Zkoušela jsem hrát i pouze se synťákama a s počítačem, ale to mě přestalo naplňovat, nemohla jsem se do hudby ponořit a ztratit se v tom, nedělá mi dobře, když mě drží neměnná věc na místě. Nyní se mnou hraje David Herzig na syntezátory a Jakub Šindler na drum pady, tedy elektrické bicí.
Při nahrávání jste se ale obešla bez spoluhráčů?
Ano, je tam jen jedna kooperace s duem Touchie Touchie, které hostuje ve skladbě Haptic. Přes léto jsem cítila potřebu si ujasnit, jak vlastně dál. Potřebovala jsem najít si své místo v hudbě, najít svůj zvuk, a vyplynula z toho potřeba, abych to tentokrát celé udělala sama. To hledání určitě bude pokračovat, protože písničky, jak je mám v hlavě, a věci, jak je dělám, je pro mě hodně těžké přetlumočit ostatním, a převést své emoce do slov.
A není důležité, jak dobří ti muzikanti jsou, nebo o jakého producenta jde. Takže jsem si uvědomila, že některé věci neumím, a že se je nejdřív musím naučit tak, abych své pocity byla schopná do hudby především dostat sama. A písnička zněla přesně tak, jak já to cítím. Zabralo mi to pár let, postupně jsem se učila s programy či s novými nástroji, než se mi to povedlo. I proto nakonec nahrávání alba Chameleo trvalo déle.
Opravdu vznikalo celé v domácím studiu?
Nebylo to přímo u mě doma. Měla jsem studio na půdě jednoho domu na Strahově, kde bydlí moji kamarádi. Měla jsem tam k dispozici prostor, kam jsem si přivezla veškeré vybavení, zabydlela jsem se tam, a vzniklo malé studio, kde jsem pak tvořila. Čili nešlo o nějaké profesionální nahrávací studio. Dovezla jsem si tam synťáky, spoustu rostlin, koberečky, zapalovala bílou šalvěj, vybudovala malou kukaň na zpěvy, a vytvořila si příjemné útulné prostředí, přesně podle svých potřeb a představ.
I proto ten čas, který jsem tam strávila, považuji za velmi důležitý, a bylo to právě to, co umožnilo, že album je takové, jaké je. Texty jsem psala na zahradě, s pohledem do totální zeleně. Skladby tam měly možnost zrát, a kdybych bývala neměla ten čas, zněly by asi úplně jinak. Navzdory tomu, že třeba skladba Roza je nakonec na desce v původní verzi, zachycená na první dobrou. Odstup k tomu říci si, že to funguje, je ale potřeba.
Technologie jdou dnes dopředu rychleji než dříve. Jak nebo podle čeho jste si zvolila nástroje a vybavení, které jste při nahrávání alba použila?
Roli samozřejmě sehrálo nejvíc okukování u jiných. Ale i vlastní práce, a postupné pronikání do zvládnutí toho, co se nabízí. Před pár lety jsem si pořídila Propheta 08 a to mě nasměrovalo k syntezátorům a k touze je poznat lépe. Je to pro mě základní nástroj, který si už, myslím, hodně souvisí s mým hudebním vyjádřením a jazykem. Teď jsem se třeba začala zajímat o modulární syntezátory, protože to je věc, která zpestřuje můj hudební jazyk, může přinést další vlivy, určitou svobodu a pomoci mi k vyjádření i tomu se posunout dál. Ale moje gró tkví v klasických syntezátorech a zpěvu.
Vaši současní spoluhráči pouze interpretují vaší vizi, a nebo jim poskytujete i prostor, aby ji i ovlivnili?
Určitě do toho vnášejí i něco svého. Moje očekávání je takové, že skladby, které nyní hrajeme víceméně tak, jak byly zachyceny na albu, se postupně vyhrají, a objeví se v nich další vrstvy, budou žít na základě toho, co jsou a budou zase dál zrát. Právě díky té organické komunikaci s ostatními. To je ale běh na delší trať. Už ale jen to, že se vyhnu tomu, aby se na koncertech jen obehrávaly, což mi ta spolupráce umožňuje, je skvělé. Myslím, že je špatné, když je hudba zautomatizovaná, potřebuju se do ní ponořit, a pokud možno se v ní i trochu ztratit.