Zemětřesení: Hlavně to udělat dobře!
0 jsk 8.7.2018Uběhlo pětadvacet let od okamžiku, kdy vznikl projekt Zemětřesení. Je postavený na písničkách již zesnulého zpěváka Jiřího Schelingera. Čtveřice hudebních osobností, která stála u jeho zrodu, tedy Aleš Brichta (zpěv), Miloš Dodo Doležal (kytara), Vlasta Henych (baskytara) a Štěpán Smetáček (bicí), se společně s bratrem Jiřího Schelingera Milanem rozhodla projekt při příležitosti výročí znovu oživit. A to nejen reedicí alba, které vyšlo remasterované se dvěma bonusy na CD i LP.
Na podzim se Zemětřesení vrátí také na pódia. V kompletní původní sestavě a s Milanem Schelingerem coby speciálním hostem se superskupina představí během listopadu na několika místech v Česku i na Slovensku.
Projekt Zemětřesení vznikl na základě výsledků ankety Černá vrána, jejíž hlasující vás tehdy spojili do jakési superkapely. Jak jste tehdy na to reagovali?
Henych: Anketa Černá vrána byla docela velká akce, a rozhodně nebyla nevýznamná. Organizátoři ji tenkrát pojali jako anticenu vůči Zlatému Slavíkovi. Ten nápad se setkal s nadšeným přijetím a hlasovalo opravdu hodně lidí. A my dostali jednotlivé ceny v kategoriích kytarista, basák, bubeník a zpěvák. A jako fór jsme měli, jako allstar band, zahrát na předávacím večeru.
Doležal: V rámci vyhlášení. To nás dalo dohromady. Pořadatele napadlo, že by bylo fajn, kdybychom nacvičili a zahráli něco, co máme rádi, a od kapel, kterých si vážíme.
Které skladby to byly?
Henych: Udělali jsme vždy jednu písničku od Black Sabbath, Anthrax, Slayer a Motörhead.
Doležal: Mělo to úspěch, a už na tom večeru jsme si říkali, že když těch lidí nebyly jen třeba stovky, ale tisíce, že je to obdivuhodné, a že bychom jim měli dát nějaký dárek.
Henych: Navíc nás do toho nikdo nenutil, prostě nás to bavilo. Sice jsme byli každý z jiné kapely, ale samozřejmě jsme se znali, často jsme spolu hráli a potkávali se. Přemýšleli jsme, jak v tom pokračovat, a někoho napadlo, že těm našim fanouškům ukážeme, na čem jsme vyrůstali my, a kde je v československé rockové historii kontinuita toho, co hrajeme.
Doležal: Tím, jak jsme všichni vydávali v té době často nové desky, hodně jsme hráli, a relativně jsme byli i podobně úspěšní, jsme navíc vůbec neměli čas skládat pro tenhle projekt ještě nové skladby.
Henych: Dopředu jsme si řekli, že nechceme být další kapela, ale půjde jen o jednorázovou záležitost. Uděláme desku, odehrajeme turné a nazdar.
Koho napadlo vrátit se k písním Jiřího Schelingera?
Doležal: Bylo to můj nápad, ale Vlasta si vzpomněl, že vznikalo Zemětřesení a zůstalo nedokončené. To všechno posunulo dál, vše do sebe zapadlo. Zjistili jsme, že jsme jako teenageři Schelingerovu kapelu, v níž hráli takoví skvělí muzikanti jako kytarista Standa Kubeš a další, nejen sledovali, ale znamenala pro nás něco jako dech Západu. Co se týče instrumentálních schopností, tak tu v rocku tehdy ani nic lepšího nebylo.
Henych: Přesně tak. Když vyšla deska Hrrr na ně…, skoro všichni ostatní hráli jazzrock.
Doležal: Opravdu hardrocková kapela, která navíc nešmrdlala jen tři akordy, tu byla jen jediná. A připadlo nám dobré, to těm mladším připomenout. Až jsme se pak divili, jak to všechno šlo snadno. Nakonec nám to trvalo jen několik týdnů, zájem o to byl jak ze strany firem, tak i pořadatelů a médií. Anketa proběhla na podzim 1992, a na jaře 1993 už byla deska venku. Od prvního nápadu k vydání, to nebylo ani půl roku. Udělali jsme klipy, a třeba Jsem prý blázen jen, se v našem podání na některých rádiích hraje dodnes.
Jak moc se liší výroční reedice od původního alba?
Doležal: Především dostala původní nahrávka mastering. V té době se totiž ještě nemasterovalo. Má i nový obal, o kterém si myslíme že je kvalitnější. Paradoxně nám to tentokrát trvalo déle, od první schůzky zhruba rok a půl. Nechtěli jsme nic podcenit. Proto nás i těší, že teď máme velmi dobré ohlasy od fanoušků, že jsme to znovu vytáhli. A doufám, že to i zvedne další vlnu zájmu o Jirkovy originální písničky.
Bavili jste se o písničkách s Jiřího bratrem Milanem Schelingerem?
Doležal: Nejprve jsme šli za Františkem Ringo Čechem. Přijal nás a od počátku byl velmi mile překvapený. A když pak od nás dostal výsledek, byl doslova nadšený.
Henych: Milan byl zpočátku spíš nedůvěřivý. Tehdy sám nehrál a vůbec nevěděl, kdo jsme my.
Doležal: Ve studiu jsme si ale pak sedli, a nakonec s námi i odehrál koncerty v pozici hosta. Na reedici má nyní podíl ještě větší, protože tam má navíc dva bonusy.
Kdy vznikly?
Doležal: Zazněly už na koncertech v roce 1993, ale nahráli jsme je znovu. A snažili jsme se je udělat tvrdší a zvukově zajímavější, ale přitom aby zapadly mezi ostatní a netrčely z alba. Jsou i na vinylové verzi.
V jaké podobě se zachovaly dosud nenahrané skladby, které se teprve chystáte nahrát?
Doležal: Tři vůbec nestihl Jirka zaznamenat ve studiu a existovaly jen v koncertní nahrávce. To je Hostina, Hodina H a Maraton. Další, Alchymista, Sen nebo Marťani v nějaké podobě vznikly. Něco také později nahrál Milan Schelinger na své nahrávky. My je ale chceme udělat přecejen trochu ‘nadupanější’. Pěkná písnička, která také mohla být na Zemětřesení, je Znám tisíc důvodů, a také bychom chtěli udělat Jahody mražený, které jsme už hráli na koncertech. Materiálu je dost. Až tahle druhá deska vyjde, ti opravdu skalní fanoušci si budou moci celé to původně plánované Zemětřesení sami poskládat.
Kdy se fanoušci dočkají turné?
Doležal: Na podzim. Ve druhé polovině listopadu odehrajeme minimálně sedm koncertů. Trochu jsme s tím čekali, až se potvrdí, že Alešovi jeho zdravotní stav dovolí s námi vyjet. Oslovili jsme i Milana Schelingera, který se představí v roli hosta v některých písních. A objevuje se mnoho lidí, kteří nám s tím chtějí pomoct. Až pak nahrajeme Zemětřesení 2, odjedeme asi dalších pár koncertů. Pokud vše dopadne dobře, bude o to zájem, a i firma bude s prodejem spokojená, budeme tu misi považovat za splněnou.
Zemětřesení Tour 2018:
18. 11. Praha – Palác Akropolis
20. 11. Liberec – Lidové Sady
21. 11. České Budějovice – KD Vltava
22. 11. Plzeň – Alfa
26. 11. Bratislava – Majestic
27. 11. Brno – KD Semilaso
28. 11. Ostrava – Barrák
(foto: Kateřina Helmichová Mocová)