Vladivojna La Chia: Čím více jsem se do toho ponořovala, tím více mě to oslovovalo
0 jsk 14.11.2017V říjnu vydala zpěvačka, hudebnice a skladatelka Vladivojna La Chia album písní inspirované novým filmem 8 hlav šílenství. Opus, na němž se v často nečekaných spojeních proplétají světy mainstreamu a alternativy, nyní společně se svým pětičlenným 4Triem představuje také v koncertním provedení a 15. listopadu jej s hosty Anetou Langerovou či Kittchenem slavnostně pokřtí v pražském klubu La Fabrika.
Vaše album není tradiční soundtrack, obsahující jen to, co zazní ve filmu. Jak k tomu netypickému pojetí došlo?
Já jsem hodně jinak k vydáním přistupovala vždycky. Nikdy to neskončilo jen samotnou scénickou hudbou, vždy mě inspirovala i k písničkám. Dokonce jsem chtěla udělat speciální album i k dokumentu o Maledivách, ale nebylo mi to Českou televizí dovoleno. Ok, jejich problém. Tentokrát bylo cílem, aby to fungovalo i zcela samostatně, bez nutnosti vidět film. Vydala jsem už tři soundtracky, ale o tomhle albu ráda říkám, že to není soundtrack, ale deska inspirovaná filmem. Vlastně tam není žádná filmová hudba. Ovšem zase tam mám úplně poprvé repliky a monology z filmu, které ale souvisejí s těmi písničkami, a doplňují je.
Znala jste ještě, než jste začala psát hudbu k filmu 8 hlav šílenství, příběh Anny Barkovové?
S režisérkou Martou Novákovou jsem už dříve spolupracovala na třídílném dokumentu pro Českou televizi Čechoslováci v gulagu, a na základě toho mi pak nabídla i práci na svém autorském filmu. 8 hlav šílenství ovšem už v té chvíli bylo ve fázi, kdy natáčení bylo dokončené a film šel do střižny. Takže na všechno bylo hodně málo času. Tvůrci navíc chtěli mít inspiraci pro střih, takže jsem zpočátku jen nabízela různé hudební motivy, a souběžně intenzivně pracovala na samotné hudbě. S osudem Anny jsem se tak seznamovala průběžně a postupně. Je to zajímavá postava, a také musím říci, že víc, než o její tvorbě je ten film přímo o ní. Přesto je i dnes pro mě těžké říci, jaká vlastně byla. Ale tak, jak ji Marta Nováková napsala a Aneta Langerová zahrála, je mi hrozně sympatická. Podobné typy lidí mě zajímají a baví.
Přivedlo vás to více k její poezii?
Přiznám se, že když jsem ji četla poprvé, úplně mě to minulo. Jako první jsem pak zhudebnila Karagandu 35 a jak jsem se postupně do toho dostávala, najednou jsem začala žasnout, jak je to vlastně živá a současná poezie, asi také díky překladu Radky Rubiliny. A čím více jsem se do toho ponořovala, tím více mě to bavilo a oslovovalo.
Vy sama na koncertech hrajete na kytaru či baskytaru, ale tady spíš převažují klávesové zvuky a ozývá se i řada dalších nástrojů. Ta pestrost byla od začátku záměrná?
Ano. Štěpánka Balcarová mi nahrála krásné trubky, Beáta Hlavenková zase piano. Ale i na ty akordeony došlo, moc pěkně mi je tam nahráli Roman Zabelov nebo Jana Vébrová. A i když miluji akustické nástroje, tak zvuky analogových kláves vše skvěle zvukově zpestřily. Ráda pracuji s elektronikou a netradičními zvuky, je to pro mě inspirativní i intuitivní. Paradoxem ovšem je, že nyní ty skladby zase zpětně přearanžovávám do formy písniček pro svou kapelu, které teď nově říkám Pětičlenné 4Ttrio. Tedy pro hlasy, kytaru, bicí, baskytaru, violoncello a klarinet. Je to skvělá zkušenost, velké dobrodružství.
Souvisí s tím i to, že ačkoli vy jste skládala hudbu a Aneta Langerová hrála hlavní roli, zdaleka všechno nezpíváte jen vy dvě?
Samozřejmě jsme se takové prvoplánovosti chtěly vyhnout. Ani Marta Nováková to tak nechtěla. Samozřejmě bylo jasné, že Aneta zazpívá nějakou písničku, ale stejně jako ostatní jsem i ji chtěla interpretačně posunout trochu jinam. Velmi krásně a lidsky nazpívala skladbu Poprava a skoro operně duet s Lenkou Dusilovou. Na tu zvláštní sestavu se mě hodně lidí ptá. Dát vedle sebe Lucii Bílou a Polyho z kapely Insania nebo Kittchena je u nás asi pořád bráno jako podivnost. Já ale nechci pracovat tak, že tam například budu mít jenom popové nebo jenom alternativní zpěváky. Jdu ráda do šířky. A například Lucie Bílá tam nakonec má dvě dost odlišné polohy, ale primární bylo ukázat její jinou tvář.
Objeví se interpreti z alba i na alespoň některých koncertech?
Již 15. listopadu proběhne křest v pražské La Fabrice, a tam budou Aneta Langerová, Beata Hlavenková nebo Kittchen. Všichni ale pochopitelně kvůli časovému vytížení nemohli. Měli jsme na to i speciální soustředění na Slovensku.
(foto: Michaela Džurná)