Marta Bobková: Dal si sluchátka, pustil si originál a zpíval česky
0 Redakce 9.12.2015Právě vychází kolekce alb již zesnulého zpěváka Pavla Bobka z archivů Pantonu a Supraphonu. Jde o nejslavnější část jeho sólové tvorby, tedy sedm desek vydaných od roku 1975 do poloviny devadesátých let, a navíc bonusové cédéčko se singly a dalšími zajímavostmi z let 1969 až 1993. Posluchači na počinech najdou 104 písní a téměř šest hodin muziky. Právě před 40 lety vyšlo první LP Pavla Bobka Veď mě dál, cesto má.
Pětatřicet let strávila Marta Bobková po boku svého muže. Sdílela s ním jeho úspěchy i chvíle těžké, to zejména, když jej později několikrát zradilo zdraví, což pro zpěváka znamená vždy velkou překážku. Pavel Bobek se netajil tím, že v ženě Martě, s níž žili spolu s dětmi Klárou a Pavlem v jeho rodném břevnovském domě, má velkou oporu a jistotu.
Bývala jste u toho, když Pavel Bobek zkoušel nové písně?
Překvapivě říkával, že se stydí, takže často zkoušel bez mé přítomnosti. Ale když jsem u toho byla, pozorovala jsem, jak to dělá. Pokud šlo o převzatou píseň, nasadil si sluchátka, pustil si originální verzi a zároveň zpíval český text. Někdy v něm dělal menší úpravy, třeba kvůli slabikám, když mu to nehrálo. Trošičku text dodělával, aby mu takříkajíc šel do pusy. Vždycky se ale domlouval s autory. Pavel mi říkal, že většinou se mu to pak ve studiu podařilo nahrát skoro napoprvé, nijak se s tím nepral. On nebyl nějak přesmíru pilný, nebrousil techniku zpívání, nepil žloutky, aby měl lepší hlas, spíš si dal skleničku vína. Prostě si písničku doma nazkoušel a připravil a pak ji většinou snadno nazpíval.
Jak si hledal písně?
Většinou sám. Nejdříve hlavně tím, že poslouchal zahraniční rádia a v nich nacházel písničky, které se mu líbily. Často mu něco navrhl bratr Václav, který žije v Mnichově, hodně se o muziku zajímá a dobře se v ní orientuje. Čas od času Pavlovi nějaký tip dal, poslal nebo později už přivezl desku… Například písničku Mé září, kterou pak s textem Roberta Křesťana nazpíval s Katkou Garcíou. Ale Pavel sám vyhledával a sbíral desky, máme doma ještě spoustu starých elpíček, protože kamkoli jsme vyjeli, jedna z prvních jeho cest vedla do obchodu s deskami.
Měl, jak známo, své oblíbené americké zpěváky, v počátcích kariéry vlastně i suploval nedostatek originálních nahrávek u nás tím, že zpíval jejich české verze…
Ano, miloval americkou hudbu, Johnnyho Cashe, Dona McLeana, Kennyho Rodgerse a spoustu dalších, ale našel si písničky i u nás méně známých interpretů. Pavel byl ale citlivý na to, že by dělal coververze. On sice trval na tom, že obsah té písničky chce zachovat, ale nebyl to jen překlad původního textu. Něco do písně vložil textař, něco Pavel.
Jeho kariéra trvala několik desetiletí a dala by se rozdělit na éru působení v Semaforu, na spolupráci s Milošem a Lídou Nopovými a po zdravotní pauze i s Malina Bandem. Jak se tehdy po těžké nemoci vracel ke zpívání?
Byla velká zásluha Luboše Maliny, který ho přesvědčil, aby se po nemoci, kdy ho zrazoval hlas, ke zpívání vrátil. Pavel byl pochopitelně nejistý, nedoufal, že by se mohl vrátit ke koncertování, ale na druhou stranu si neuměl představit, že by bez toho uměl žít. Luboš Malina k nám chodil s kytarou, zkoušel s ním a stimuloval ho k tomu, aby to znovu zkusil. Podařilo se, udělali spolu ještě krásné nahrávky i desky. Pavel se vrátil i ke koncertování, jistě měl nějaká omezení, musel si písně položit níž, pro jistotu měl texty na pultíku a občas si sedl a něco vyprávěl, ale jeho věrné publikum ho velmi podporovalo. Myslím, že oceňovalo, že jim dává všechny své síly.
Když se podíváte na obsáhlý seznam písní, které Pavel Bobek zpíval a nahrál, připomínají vám některé nějakou osobní situaci?
Určitě každá má svůj příběh, ale já si třeba vzpomínám, jak jsem za Pavlem chodila do Semaforu. Jednou v Šimkově pořadu zpíval písničku Pozítří se ožením – a to byla přesně pravda. Pozítří jsme se brali. Hezká byla píseň Já ti zpívám. Pavel ji věnoval naší dceři Kláře, text napsal Michael Žantovský a hudbu Karel Zich. I oni měli právě své první děti, čerstvě všichni tři prožívali rodičovství.
Jednou písní také poslal pozdrav ženám, které v životě potkal. Písnička Všem dívkám, co jsem měl kdy rád je pánský duet a Pavel si myslel, že je jako dělaná pro Karla Gotta. Oslovil ho, jemu se líbila a natočili ji. Deska byla opravdu věnovaná ženám, které měl kdy rád. Byly v ní dokonce i jejich fotky.
Zpíval hodně písní vlastně po celou dobu, staly se z nich hity, vracel se k nim i proto, že je lidé stále znovu chtěli slyšet. Ale jedna pro něj byla určitě i osobně symbolická: Můj rodný dům. Vždycky říkal, že ho tam přivezli rovnou z porodnice a že se nikdy se z něj neodstěhuje. V našem břevnovském domě měl kořeny, a vím, že kdyby se měl odtud přemístit třeba jen do vedlejší ulice, asi by ho to zničilo. Domácí prostředí a rodina pro něj byly strašně důležité.
(foto: Stanislav Soukup)