Poprvé česky vychází kniha P. G. Wodehouse Henry a jeho hosté
0 Richard Winter 3.3.2015Anglický humorista Pelham Grenville Wodehouse, od jehož smrti uplynulo letos na svátek sv. Valentýna čtyřicet let, se stále těší čtenářské přízni, jakou by mu jeho současníci jistě záviděli. Zvláště pak jeho kritici a odpůrci, jimž se uměl tak elegantně pomstít ve svých knihách.
Klasik typického anglického humoru (1881-1975) byl mimořádně plodný autor – jeho dílo zahrnuje kolem stovky románů, povídek, dramat i filmových scénářů. Jednou z nejoblíbenějších postav z jeho díla je chytrý a pohotový komorník Jeeves, který u českých čtenářů získal oblibu už v prvních meziválečných překladech.
Wodehouse vytvořil ideální, neexistující svět plný slunce a dobré nálady a zabydlel ho originálními postavami, které se sobě sice podobají, ale každá má vždy i něco navíc. Stejně tak je tomu i v románu Henry a jeho hosté (vydává Vyšehrad). Zde si každý přeje něčeho se zbavit, případně to hodit na krk nějakému nešťastníkovi.
Příkladně zámecký pán Henry Paradene by rád vnutil své strašlivé venkovské sídlo americkému bratranci Wendellovi, sběrateli těžítek. Wendell, obdařený, nebo spíše obtížený, tetou Kelly, jež ho neustále uvádí do trapných situací, by byl nejraději, kdyby jeho a tetičku rozděloval nedozírný oceán. A pak tu máme Henryho neteř Jane, jež by nutně potřebovala setřást snoubence, z něhož se vyklubal nafrněný suchar, zatímco Bill by se ochotně, poté, co poznal Jane, zbavil staromládenectví. A její bratr… ale o tom už je celý příběh, který po mnohých zvratech dospěje k očekávanému šťastnému konci.
Z anglického originálu Company for Henry přeložil Ivan Vávra s ilustracemi ilustrace Adolf Born.
Pelham Grenville Wodehouse (1881-1975) po studiích na londýnské Dulwich College pracoval dva roky v bance. Svým založením a nadáním nebyl ovšem bankovní úředník, a tak si záhy začal vydělávat na živobytí jako novinář, povídkář a v časopisu Globe měl pravidelný sloupek Na okraj. Před druhou světovou válkou odešel do Spojených států, kde prodal časopisu Saturday Evening Post román na pokračování. Po dalších pětadvacet let zůstal pak tomuto časopisu věrný a téměř všechny romány se nejdříve objevily právě tam. Byl spoluautorem libret k osmnácti muzikálům; navíc k četným povídkám a románům, kterých napsal přes devadesát.
Od roku 1924 žil hlavně ve Francii a ve Spojených státech, jichž občanem se stal v roce 1955. Do šlechtického stavu byl povýšen krátce před svou smrtí ve věku třiadevadesáti let. Ani P. G. Wodehousovi se ovšem rány osudu nevyhnuly, zažil těžké poválečné období, kdy jej obviňovali z kolaborace, dokonce zrady. Přestože se ho kromě jiných zastávali takoví spisovatelé, jako byl Evelyn Waugh nebo George Orwell, vedla právě štvavá kampaň proti němu k rozhodnutí z Británie nadobro odejít.
Přesto bude navždy rytířem anglické literatury a jeho dílo symbolem staré dobré Anglie a zašlých časů, které není na škodu si někdy připomenout. Jeho romány byly a jsou překládány do mnoha jazyků a jeho věhlas mu nakonec vynesl v Anglii uznání v podobě šlechtického titulu.
S humorem sobě vlastním posléze podotkl, že mu už netřeba o nic usilovat, neboť se stal rytířem a v muzeu Madame Tussaudové je jeho vosková figurína. Tento mistrovský vypravěč, jehož hřejivý humor neztratil léty svůj vtip, zemřel na svátek sv. Valentýna v třiadevadesáti letech.