Božská Ema
0 Rémy Martin 2.2.2015V tomto týdnu jsme si připomněli 85. výročí od úmrtí naší „božské“ operní pěvkyně Emy Destinové. Dovolte mi při této příležitosti alespoň v krátkosti vzpomenout na tuto v celosvětovém měřítku výjimečnou umělkyni. Říká se o ní, že do nejvyšších pater operního světa ji vynesl její nezdolný temperament, neobyčejná škála výrazů a především jedinečný lyrický soprán. Ovace sklízela v Berlíně, Paříži, Londýně i New Yorku a dvořili se jí velikáni své doby jako nejslavnější tenor světa Enrico Caruso, skladatel Giacomo Puccini nebo dirigent Arturo Toscanini.
A to přitom všechno odstartovalo odmítnutí. V roce 1898 ji totiž jako dvacetiletou nepřijali do angažmá v Národním divadle a to samé ji v témže roce potkalo ještě v Drážďanech a jednom berlínském divadle. To ji ovšem neodradilo, ale právě naopak vyprovokovalo k odvážnému kroku. Zamířila totiž na konkurz přímo do dvorní opery v Berlíně, kde nikoho neznala. A světe div se, byla přijata a strávila zde následujících deset sezón. Vrcholem její kariéry se ovšem stalo její newyorské angažmá v Metropolitní opeře v letech 1908 až 1916. Zde nastudovala 21 velkých rolí, mnohé s věhlasným tenorem Enricem Carusem a pod taktovkou Artura Toscaniniho. V roce 1909 díky ní New York poprvé slyšel naši Prodanou nevěstu.
Ema Destinová byla ženou celé řady talentů. Kdyby si ji nenašel zpěv, tak by velice pravděpodobně byla velmi dobrou herečkou, houslistkou, dramatičkou, básnířkou či překladatelkou, zcela jistě by vynikla na poli spisovatelském a dost možná i sběratelském. Kouzlo Destinové tkví ale právě v její jedinečné schopnosti všechny svoje talenty zkrotit, ovládnout a nasměrovat jediným správným směrem.
Ze světa se Destinová vracela do Prahy a na zámeček ve Stráži nad Nežárkou. Osudným se jí stal návrat z newyorské sezóny 1915/16 do válčící Evropy. Pro spojení s vlasteneckým odbojem byla obviněna z protistátní činnosti, byl jí odebrán cestovní pas a byla nucena do konce války trávit čas v rodinném sídle.
Po roce 1918 už se jí na předchozí úspěchy nepodařilo navázat, což bylo do velké míry dáno tím, že po válce se hledali hvězdy, které by nebyly tak drahé. Soustavnou uměleckou činnost uzavřela v sezóně 1922/23, čtvrt století po svém debutu, koncertním zájezdem do Kodaně, Stockholmu a Osla, operním hostováním na domácích scénách v Plzni, Bratislavě, Ostravě, Brně a Praze a vystoupeními v amfiteátrech v Šárce a na Vyšehradě, kde pro statisíce diváků zpívala postavu mýtické české kněžny Libuše v opeře Nastolení Libušino, komponované na její vlastní libreto Rudolfem Zamrzlou.
V 45 letech se vdala za o 20 let mladšího nadporučíka letectva Josefa Halsbacha, manželství ale dlouho nevydrželo. Po zbytek života se pak věnovala výhradně svým koníčkům psaní, okultismu, sběratelství a rybaření. Zemřela náhle 28. ledna roku 1930 na mozkovou příhodu v pouhých 52 letech.
Vážení čtenáři, napište mi prosím na můj blog či FB profil, například o tom, jak a v čem je podle vás pro naši zemi Ema Destinová významná, zda sledujete její odkaz či zda máme nebo v dohledné době budeme mít umělkyni jejího rozměru.
Děkuji za pozornost a přeji vám o oktávu výraznější kulturní zážitky.
Váš Rémy Martin
Další články, recenze a doporučení Rémy Martina naleznete na blogu Remy-Martin.cz nebo na stránce facebook.com/RemyMartinCZ.
Každou sudou středu v 18:00 si vychutnejte pořad Vybrané tóny Rémy Martina na Rádiu Classic Praha.