Příběh pozapomenutého virtuóza Karla Halíře a jeho stradivárek
0 Rémy Martin 18.12.2014V posledním týdnu mě zaujal příběh pátrání po stradivárkách, s nimiž na přelomu 19. a 20. století zářil vynikající český houslový virtuóz a pedagog, rodák z Vrchlabí, Karel Halíř. Pátrat se po nich jala posila primové skupiny České filharmonie Eduardo García Salas, který se k příběhu Karla Halíře dostal tím, že se před lety do Vrchlabí přiženil. Jeho osobnost mu učarovala natolik, že na jeho počest s přáteli založili společnost, která má za cíl šířit slávu toto českého mistra.
Život Karla Halíře byl pozoruhodný v mnoha ohledech. Hudební vzdělání získal na Pražské konzervatoři u profesora Antonína Bennewitze a na berlínské Hochshule fűr Musik u Josepha Joachima. Po ukončení studií se stal koncertním mistrem v orchestru Benjamina Bilse v Berlíně, později i ve dvorní pruské opeře. Druhé housle hrál v proslulém Joachimově kvartetu. Založil také vlastní kvartet, kterému Felix Weingartner dedikoval svůj smyčcový kvartet d moll. Obdiv a uznání sklízel i u řady skladatelských hvězd své doby. Například Petr Iljič Čajkovskij na jeho adresu řekl: „Myslím, že tento umělec, nadaný darem vytvořit překrásný tón, vybavený vytříbenou technikou, vášní, energií a brilantností, se velmi brzy dostane mezi nejlepší houslisty našeho věku.“
Málokdo ale ví, že ony překrásné tóny Halíř kouzlil na stradivárky z roku 1694, z houslařova tzv. prvního období, nazývaného též „Long Pattern“. Kde a od koho je Halíř koupil, není přesně známo. Co ale známo jest, je skutečnost, že nástroje z dílny Antonia Stradivariho se na přelomu století prodávaly za cenu kolem 12 000 amerických dolarů!
Eduardo se na stopu Halířových stradivárek dostal díky internetové diskuzi, v níž jeden z hudebních nadšenců a slavný výrobce pouzder v jedné osobě Dimitri Musafia napsal „že mu Strad ex Halir přistály v jeho dílně a že znějí opravdu nádherně“. Následně se pátrání rozběhlo naplno. Eduardo kontaktoval Musafiu a po něm i majitele nástroje, který žije v San Diegu. Slovo dalo slovo a k setkání došlo v rámci podzimního turné České filharmonie za velkou louží.
A zážitek to byl prý nepopsatelný, zvlášť když majitel svolil a Eduardo mohl vyzkoušet herní kvality 300 let starého nástroje. Eduardo přiznává, že trpěl velkou trémou. Při hraní mu hlavou běžely myšlenky na všechny předchůdce, kteří na tyto stradivárky hráli a vtiskli tak do něj svoji duši. Zřejmě nikoho z vás nepřekvapí, že loučení s tímto skvostným nástrojem bylo bolestivé. Tím spíš, když se Eduardo dozvěděl, že Halířovy stradivárky momentálně hledají nového majitele. Za několik milionů dolarů se tím šťastným můžete stát i vy.
Napište mi, prosím, na můj blog nebo FB profil, zda jste někdy měli možnost zahrát si nebo si naživo poslechnout nějaký výjimečný nástroj a co jste u toho prožívali.
Další články, recenze a doporučení Rémy Martina naleznete na blogu Remy-Martin.cz nebo na stránce facebook.com/RemyMartinCZ.
Každou sudou středu v 18:00 si vychutnejte pořad Vybrané tóny Rémy Martina na Rádiu Classic Praha.