Clarinet Factory: Naše stopy jsme odevzdali a děj se vůle boží
0 Redakce 18.2.2014Clarinet Factory patří k souborům, které vždycky něčím překvapí. Nikoliv virtuózní bravurou, o té už každý dávno ví, ale třeba propojováním žánrů a oblastí, ve kterých se dokážou naprosto přirozeně pohybovat. Kvarteto, které vyšlo z klasiky, právě vydává neobyčejně zajímavé dvojalbum nazvané Worx and Reworx.
První disk obsahuje originální hudbu v akustickém provedení, druhý pak elektronické remixy vzniklé bez nadsázky v celém světě. Rozhovor je s otcem myšlenky remixového alba Josefem Sedloněm z Radia 1 a kapelníkem Clarinet Factory Jindřichem Pavlišem.
V jedné z recenzí stojí, že remixy vaší hudby nejsou potřeba, že si vystačíte sami se svými klarinety…
Pavliš: Dovolím si s tímto tvrzením zčásti souhlasit, zčásti nesouhlasit. Jako kapela si s vlastní muzikou samozřejmě vystačíme, v tom není problém. Remixy ale nevznikaly proto, že bychom si nevystačili nebo proto, aby se porovnávaly s našimi původními verzemi. Pro nás je to nový prostor, který se otevírá jednak nám, jednak posluchačům. Myslíme si, že to je přístupová cesta k nám odněkud z jiné oblasti. I ten, kdo by nás normálně neposlouchal, se nám takhle může přiblížit. Do projektu jsme šli s tím, že naši hudbu poskytneme jiným umělcům pro jejich zcela svobodné kompozice. Rozhodně to pro nás nebyla žádná soutěž nebo konfrontace.
Mluvíte o nové cestě. Byla pro vás příjemná?
Pavliš: Určitě ano. Už proto, že za ní stojí Josef Sedloň, pro nás učitel nových žánrů. Žánrů, ke kterým se muzikant ukotvený v klasice příliš často nedostává.
Měli jste možnost do jednotlivých remixů mluvit a ovlivňovat jejich konečnou podobu?
Pavliš: Ne, ani jsme to nechtěli. S Josefem jsme udělali předvýběr skladeb, které by mohly remixéry oslovit, a oni si pak na internetu, kam jsme je vystavili, vybrali. Takhle vznikla konečná sestava dvanácti skladeb. Do tvůrčího procesu jsme nezasahovali. Brali jsme to tak, že naše stopy jsme odevzdali – a děj se vůle boží…
Jak dlouho myšlenka na remixové album zrála?
Sedloň: Od roku 2010. Tehdy poprvé padla myšlenka, že muzika Clarinet Factory je dobrým materiálem k remixům. Na konci předloňského roku vznikl první remix, výsledek byl výborný, i klukům z kapely se ta věc líbila. A loni na jaře jsme si pak definitivně řekli: jdeme do toho!
Pavliš: Cesta remixů je dnes poměrně běžnou cestou i u umělců, u kterých by to člověk nečekal. Příklad: slavná portugalská kapela Madredeus se zaměřuje na muziku velmi inspirovanou portugalským folkem; a přitom má skvělé remixové album. A rád připomínám i Stevea Reicha, který je velmi často remixován – myslím si, že právě z téhle strany k němu přišla velká část publika.
Clarinet Factory slaví letos dvacáté narozeniny? Plánujete, kromě alba a dvou koncertů, na kterých bylo pokřtěno, další oslavy?
Pavliš: Žádné velké oslavy jsme v plánu neměli, ale slavíme vlastně průběžně. Před pár dny mělo například premiéru představení taneční skupiny VerTeDance, které si vybralo naši muziku. Ti lidé si nás našli sami, zčásti jsme se jejich projektu naživo účastnili. To je pro nás dárek. A dál… plánujeme další z koncertů v zatopeném lomu u Nečína, na nichž už čtrnáct let spolupracujeme s Jakubem Fabelem a Ondřejem Beránkem. Tito dva pánové nás zároveň přizvali k vytvoření hudební instalace v Muzeu Karla Zemana a podílejí se na mnoha dalších aktivitách Clarinet Factory. V Šumperku pak chceme provést projekt, při kterém budeme pracovat s architekturou tamního kláštera. A v dubnu začneme s výjezdy do dětských domovů, na to se moc těšíme. Tohle jsou pro nás opravdové oslavy.